Zobrazují se příspěvky se štítkemOchrana spotřebitele. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOchrana spotřebitele. Zobrazit všechny příspěvky

25.08.21

Práva spotřebitele při uzavření kupní smlouvy

Narazila jsem na internetu na dotaz týkající se vrácení zboží a uplatnění reklamace, z něhož bylo patrné, že se tazatelka ve svých právech pěkně zamotala. A protože se to občas stává každému, i když se to může zdát jako banální věc, tak si to můžeme zkusit rozmotat.

Spotřebitel má v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy spoustu práv. Některá se týkají okolností, které rozhodují o koupi (cena, kvalita, účel užití), některá souvisí s povinností výrobce a dovozce i dalších článků v řetězci (například právo na bezpečný výrobek, právo na informace o výrobku, upozornění na rizika z nesprávného použití, atd.), a tak si pro zjednodušení představme, že už máme výrobek zaplacený, vybrali jsme si přesně to, co jsme chtěli a nyní ho chceme užívat.

Pokud jsme to udělali v kamenné provozovně a neuzavřeli smlouvu přes internet, to znamená, že jsme si do prodejny došli, vybrali a zaplatili tam, ve většině případů anonymně a nikoli s tzv. „dokladem do daní, nebo na IČO“, měli jsme nejspíš příležitost si výrobek prohlédnout a pak už máme, v případě zjištění vady, právo pouze na uplatnění reklamace, tedy uplatnění práva z vadného plnění.

Poznámku o dokladu do daní nebo nákupu na IČO jsem uvedla proto, že u takového nákupu se na uplatnění práv z vadného plnění nevztahuje ust. § 19 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, to znamená, že postup reklamace nemusí být totožný, jak je to tam uvedeno (neplatí 30denní lhůta na odstranění vady). Postup a vyřízení reklamace se v takovém případě řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

U nákupu v kamenné provozovně za podmínek postupu popsaného shora nemá spotřebitel právo na vrácení zboží do 14 dnů bez důvodu, takové právo lze uplatnit pouze při nákupu přes internet. Idea toho, že si v 5 obchodech nakoupí boty, doma si je vyzkouší ke svatebním šatům a pak nevhodné vrátí, se nevyplatila jedné nevěstě, která spoléhala právě na toto právo, vztahující se jen na nákup v e-shopech. Nakupovala v kamenných provozovnách.

Pokud se ukáže, že zboží zakoupené přes internet nebo přes katalog nefunguje a zjistíte to ve 14denní lhůtě, pak je nejjednodušší odstoupit od kupní smlouvy a to písemně. Pro účely uplatnění práva na odstoupení od smlouvy musíte o svém odstoupení prodávajícího informovat (uvést jméno kontaktu, obchodní název, adresu sídla, telefon, e-mail) formou jednostranného právního jednání (například dopisem zaslaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, faxem nebo e-mailem). Můžete využít vzorový formulář, není to však vaší povinností. Zpravidla je umístěn na stránkách e-shopu, včetně dalších podmínek pro uplatnění tohoto práva. Osobně bych nedoporučovala uplatnění práva bez možnosti později toto prokázat (uplatnění e-mailem tedy není vhodné a dopis posílejte raději s dodejkou).

Pokud je již po dvoutýdenní lhůtě a výrobek vykazuje nějaké vady, lze uplatnit právo odpovědnosti za vadná plnění do 6 měsíců dle § 2161 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pokud to nestihnete ani do 6 měsíců, reklamaci lze uplatnit do 2 let od uzavření kupní smlouvy.

Prodávající má povinnost vždy reklamaci přijmout, sepsat o tom reklamační protokol, vyřídit nejpozději ve 30denní lhůtě, pokud se nedohodnete na lhůtě delší (do lhůty se počítá i odstranění vady). Spotřebitel má povinnost uplatnit právo ihned, jakmile zjistí vadu výrobku. Rozhodně se nevyplatí otálet, či čekat, až se výrobek rozbije ještě víc, aby byla vada ještě větší.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak u zboží, které přebírá dopravce k doručení, může vzniknout vada i v průběhu dopravy. Toto právo se pak uplatňuje jinak, ale tím se nyní nechci zabývat, vše je možné dohledat v občanském zákoníku.

24.06.20

Používání měřidel v obchodním styku

Kde je uvedená povinnost prodávajících používat při prodeji ověřená měřidla?

Povinnost používat v obchodním styku stanovená (ověřená) měřidla je upravena v ust. § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a platném znění.

Povinnost souvisí s dalšími ve stejném předpise, zejména povinností prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a tyto správně účtovat, umožnit na žádost spotřebitele ověřit správnost těchto údajů (tzn. převážit, přeměřit, zkontrolovat množství, resp. poskytnout k ověření stanovené měřidlo). Kontrola těchto povinností spočívá v dokazování, zda prodávající disponuje měřidlem, kterým je možno požadované množství ověřit a porušení této povinnosti je pod sankcí.

Oblast metrologie je dále podrobněji upravena zákonem 505/1990 Sb., o metrologii, v platném znění, kde jsou uvedené typy měřidel a povinnosti související s jejich používáním. Jedná se o ověřování stanovených měřidel, používání pracovních měřidel, která ověřování nepodléhají a další oblasti s tím související).

U běžně používaných měřidel v obchodním styku se jedná například o váhy, které se ověřují pravidelně (zpravidla ověření platí v roce jeho provedení a následující dva roky), duté míry se měří nádobami označenými kalibračními značkami, měřidla na délkové míry podléhají ověření konkrétně podle typu měřidla. Více informací, případně kontakty zde.  

05.12.19

Smlouvy uzavřené při telefonickém hovoru



S rozvojem technologií pružně reagoval trh a nezbylo nic jiného, než se vyrovnat s tím, že smlouvu o koupi lze uzavřít na dálku. Může to učinit kdokoli a prakticky nikdo nemůže ohlídat, zda prodávající dodržuje všechny podmínky, které má určené různými předpisy a zda je spotřebitel řádně ochráněn.
Někomu to vyhovuje, někomu ne. Nákup prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je pohodlný a pro mnoho lidí výhodný, neboť jim umožňuje sehnat zboží, o jakém se jim ani nesnilo, prakticky až do domu. Využívají to mladí i senioři, mohou to využít i děti, což je na pováženou. Každá výhoda může zároveň přinášet riziko. Jenomže vracet se k nákupům po starém způsobu, je prakticky nemožné a zároveň nežádoucí. Při troše opatrnosti lze proplouvat mezi nabídkami na trhu poměrně bezpečně, minimálně u subjektů v EU, přesto vidíme výjimku, kterou je třeba mít na zřeteli a tou jsou smlouvy uzavírané telefonickým hovorem.
Proč rizika?
Děje se to často. V rámci komunikace se kdosi představí a není dobře rozumět. Sjednají se podmínky, ale jenom rámcově ty nejdůležitější, v době hovoru snad ani není možné opravdu probrat všechno a ani v tak krátkém čase všechny podmínky pochopit. Spousta lidí má pocit, že jsou při hovoru v tísni, ale nabídka jim může připadat tak výhodná, že souhlasí, anebo se nechají přemluvit asertivním prodejcem, který s vidinou odměny na provizi dělá, co může, aby prodal. A tak se stane, že se bez rozmyslu rozhodneme pořídit si služby, které nepotřebujeme či nevyužijeme a pak nevíme, co s tím. Bezradní bývají především senioři, kteří si dovolí třeba vyzkoušet zboží, jehož převzetím za „poštovné“ se zaváží k nekonečnému odběru dalšího nepotřebného zboží, změní operátora nebo se nechají zlákat na lepšího dodavatele energie. To jsou právě ty případy, které jsou nejkřiklavější, kde bychom spíš uvítali, kdyby možnosti uzavřít smlouvu rovnou při telefonním hovoru nešlo využít. S podobnými případy si po prozření mnozí pak nevědí rady, a často si na nějaký hovor vzpomenou, až když mají platit peníze.
Kdo si myslíte, stejně jako my, že uzavírat smlouvu po telefonu, není účelné, raději podobné hovory rovnou zavěste. Kdo přesto nechce odolat lákavé nabídce a vysloví souhlas, aniž by pochopil všechny podmínky smlouvy, měl by si alespoň ohlídat, aby se stihl se vším seznámit ve 14 denní lhůtě, protože při uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku lze využít právo na odstoupení. Pro takový případ je třeba znát údaje o prodávajícím, adresu, předmět smlouvy, datum sjednání (převzetí) a odstoupit včas písemně.

07.04.14

Účtování nákladů při platbě kartou


Chtěla bych se zeptat, zda může obchodník účtovat poplatek za placení platební kartou?
Tuto situaci upravuje § 3 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění takto:
Prodávající nesmí po spotřebiteli v souvislosti s použitým způsobem placení požadovat poplatek převyšující náklady, které prodávajícímu v souvislosti s tímto způsobem placení vznikají.
Takové náklady mohou vzniknout například při platbě kartou nebo dárkovým šekem. Prodávající smí požadovat příplatek, ale tento nesmí převyšovat částku, kterou prodávající platí jiné osobě. Prodávající musí informovat zákazníka o tomto příplatku předem.

14.07.13

Atesty o bezpečnosti výrobků

Má spotřebitel automaticky při prodeji právo na předložení atestů o bezpečnosti výrobků?


Na Vaši otázku nemůžeme poskytnout jednoznačnou odpověď, protože u různého sortimentu existují různé povinnosti prodávajících.

V zásadě lze říci, že podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je prodávající povinen informovat spotřebitele o výrobku, jeho vlastnostech, způsobu použití, rizicích z nesprávného použití, o způsobu údržby a poskytnout veškeré informace s tím související, o které spotřebitel požádá (více ust. § 9, 10 a 11) u všech výrobků.

Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti, upravuje povinnosti distributora (prodávajícího), povinnosti související s průvodní dokumentací upravuje v ust. § 4. Zákon se vztahuje na výrobky, které nejsou stanovenými podle níže uvedeného zákona (22/1997 Sb.)

Cit. § 4: Průvodní dokumentace a označování výrobků

(1) Výrobek uváděný na trh musí výrobce opatřit průvodní dokumentací v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu a označit.

(2) Průvodní dokumentací výrobku jsou doklady, jež jsou podle zvláštních právních předpisů nutné k převzetí a k užívání zboží.

(3) Označování výrobku je pro účely tohoto zákona opatření výrobku informacemi umožňujícími posouzení rizik spojených s jeho užíváním nebo jakýmikoliv informacemi, které mají vztah k bezpečnosti výrobku. Výrobek musí být dále v souladu se zvláštním právním předpisem7b) opatřen údaji potřebnými k identifikaci výrobce a výrobku, popřípadě série výrobku.

(4) Pokud výrobek svými vlastnostmi splňuje požadavky na bezpečnost, ale určitý způsob jeho užívání může bezpečnost spotřebitele ohrozit, je výrobce nebo distributor, který uvádí takové výrobky na trh nebo do oběhu, povinen na toto nebezpečí upozornit v průvodní dokumentaci, pokud toto nebezpečí není zřejmé. Současně jsou tyto osoby povinny přesně určit části výrobku, které mohou vyvolat nebezpečí, a popsat způsob jejich bezpečného užívání. Uvedení tohoto upozornění nezbavuje výrobce nebo distributora povinnosti zajistit ostatní požadavky na bezpečnost výrobku.

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a příslušné prováděcí předpisy (nařízení vlády) stanovují povinnosti osob, které uvádí na trh výrobky těmito předpisy stanovené (například hračky, elektrospotřebiče, strojní zařízení, atd.). Jednotlivá nařízení pak zpravidla ukládají povinnosti při uvedení na trh výrobci nebo dovozci.

S připuštěním jednotlivých výjimek (například některé stavebniny) není prodávajícím stanovena konkrétně povinnost předkládat automaticky při prodeji spotřebiteli atesty. Případné výjimky je nutné ověřovat jednotlivě podle předpisů pro daný sortiment.

25.09.12

Porušování práv duševního vlastnictví


Ve své obchodní činnosti prodávám výrobky nesoucí označení ochrannou známkou. Mohu tyto ochranné známky používat ve své další obchodní činnosti?

Výrobky nesoucí zmíněné ochranné označení, pokud jsou nabyté od majitele práva, jsou uvedeny do prodeje s jeho souhlasem.  Pokud však známku nebo chráněné slovní spojení užíváte ještě jinak (například na reklamních tiskovinách, dokladech, apod.), pak by to mělo být se souhlasem majitele práva, který lze nabýt například smlouvou. Bez tohoto souhlasu by věc mohla být posuzována jako nekalá obchodní praktika.

14.06.12

Pravidla aktivního spotřebitele


Aktivní spotřebitel nepotřebuje úřady. Ví, jak výhodně nakupovat a průběžně se vzdělává, takže ho při nakupování nezaskočí žádná situace. Uvádím pár pravidel, která se mohou hodit.


Nepodlehnout okamžité nabídce a porovnat s jinými produkty – nakupující občas pod vlivem lákavé nabídky nebo intuice podlehnou. Kdo je aktivní a porovná s jinými produkty, může nakoupit výhodněji a bez rizik.
Nerozhodovat se on-line bez důkladného seznámení s nabídkou – nabídka po telefonu, či na internetu skrytá za anonymním prodejcem, může být sice lákavá, ale je plná rizik. Například upozornění na nahrávaný hovor je známkou toho, že prodejce si dobře monitoruje vaše reakce, aby váš souhlas později využil jako argument při případném sporu. Nesouhlas vyjadřujte zřetelně a bez omluv. Nákupy pod tlakem bez možnosti porovnání podmínek přináší rizika.
Prověřit kontakty na prodejce nebo zprostředkovatele služeb – nakupování u anonymních prodejců, popřípadě prodejců poskytujících pouze e-mail nebo telefonní číslo, jsou vysoce rizikové. Po vás chtějí osobní informace, a proto není ani fair, ani legální prodávat anonymně. Aktivní spotřebitel si původ zboží ověří.
Neposkytovat osobní údaje anonymním prodejcům – pouliční či telefonní výzkumy často slouží k získání osobních údajů potencionálních zákazníků. Jsou zpřístupněny osobám bez totožnosti a pravá záminka není sdělena. Taková praktika je v rozporu s dobrými mravy, neboť data jsou využívána k obchodnímu účelu bez souhlasu osoby, která je v dobré víře poskytla.
Seznámit se s možností uplatnění reklamace – i když platí zákonná úprava, u prodejců v přeshraničním styku může nastat problém, pokud není možné uplatnit reklamaci v dosahu. Zeptat se není na škodu a ušetří zbytečné výdaje. Žijeme v době informací, zboží je nadbytek.
Vyžádat doklad o zakoupení zboží – prodávající není povinen v každém případě doklad vydat. Zákon ukládá povinnost vydat jej, pokud o to spotřebitel požádá. Informovaný spotřebitel to ví.




26.01.12

Omezování prodeje zboží za akční ceny

Otázku omezování prodeje v návaznosti na akční ceny, jak bývá uplatňováno například při slevových akcích v supermarketech, žádná legislativa konkrétně neupravuje. Při omezování prodeje by mohla být brána v úvahu pouze diskriminace spotřebitele, neboť dle § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele nesmí prodávající žádným způsobem spotřebitele diskriminovat.
Nabízí-li prodejce zboží, pak se nabízí otázka, zda musí prodat cokoli, bez ohledu na množství, pokud je to v jeho prodejních možnostech. Prodávající má zákaz diskriminovat spotřebitele jakýmkoli způsobem. Nabízí-li zboží za určitou cenu pouze v omezeném množství shodně všem spotřebitelům bez výjimky, pak je to jeho obchodní nabídka. Jestliže platí pro všechny spotřebitele stejné podmínky, pak se domníváme, že není důvod považovat jednání prodávajícího za diskriminaci.

24.01.12

Obaly a výrobky v obalech

Povinnosti osob při nakládání s obaly při uvedení na trh nebo do oběhu stanoví zákon 477/2001 Sb. o obalech, v platném znění. Pro spotřebitele je důležité vědět, že osoby, které uvádí na trh nebo do oběhu, musí dodržovat povinnosti stanovené tímto zákonem nebo zvláštními předpisy.
Obal nebo balený výrobek musí být při uvedení na trh označen materiálem, ze kterého je vyroben. Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky s opakovaně použitelným obalem, je povinna umožnit opatření k opakovanému použití obalu (například výkup, sběr) a osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných obalech, je povinna zajistit opakované použití. Povinnosti osob při prodeji a výkupu vratných obalů pak stanoví § 6.
Problematiku dále okrajově upravuje § 18 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, který upravuje některé povinnosti při informování spotřebitele o ceně za výkup vratných obalů.
Příklady obalů:
Krabice na cukrovinky, fóliový přebal kolem pouzdra CD
Výrobky, které nejsou obalem:
Květináč určený pro celou dobu života rostliny, pouzdra, kufříky a kazety na nástroje a nářadí, čajové sáčky, voskové vrstvy na sýrech, střívka uzenin.
Další příklady obalů i výrobků, které nejsou obalem jsou uvedeny v příloze zákona.

Vydávání dokladu o zakoupení výrobku

Problematiku vydávání dokladu o zakoupení výrobku upravuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, konkrétně v ust. § 16 – cit.:

  1. Na žádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, o jaký výrobek nebo o jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta, spolu s identifikačními údaji prodávajícího obsahujícími jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název prodávajícího, jeho identifikační číslo osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
  2. Při prodeji výrobků s následnou dodávkou musí doklad obsahovat také místo určení a datum dodávky.
  3. Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí být tyto skutečnosti v dokladu zřetelně vyznačeny.

Zvláštním předpisem se rozumí například zákon, který upravuje konkrétní povinnosti při prodeji určitého sortimentu zboží. Takovým je třeba puncovní zákon č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů, který ukládá prodávajícím povinnost vydat doklad s uvedením druhu, ceny, hmotnosti a ryzosti prodaných výrobků z drahých kovů. To platí i při nákupu zlomků nebo zboží od zákazníků. Jde-li však o prodej stříbrného zboží, jehož hmotnost nepřevyšuje 10 gramů, nemusí tento doklad údaj o hmotnosti obsahovat.

Pro úplnost je třeba zmínit, že doklad o zakoupení pro spotřebitele není totožný s doklady podle zákonů pro účetnictví, který může mít výčet náležitostí stanovený odlišně.

Oblíbené

Translate