Jaké informace o výrobku poskytuje prodávající

Problematika označování výrobků je poměrně složitá, protože povinnosti neukládá jenom zákon o ochraně spotřebitele, vyplývají i z mnoha dalších předpisů. Podle toho zákona za poskytnutí informací odpovídá prodávající.

Prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, a pokud to povaha výrobku nebo forma prodeje vyžaduje, názvem výrobku, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití.

Pokud nelze výrobky označit přímo, musí je označit jiným vhodným způsobem, případně pravdivě sdělit. Nesmí odstraňovat ani měnit označení uvedené výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem. Obuv musí být ještě označena podle prováděcího předpisu údaji o materiálech použitých v jejích hlavních částech, textilní výrobky podle Nařízení EU ještě údaji o materiálovém složení.

Nelze-li prodávané výrobky označit přímo, musí je prodávající viditelně a srozumitelně označit údaji jiným vhodným způsobem. Není-li možné nebo účelné prodávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen tyto údaje na požádání spotřebitele nebo orgánů kontroly, pravdivě sdělit, popřípadě doložit. Nemělo by se stávat, že na dotaz odpoví prodavač: „Já nevím!“

A – teď je to tady zase – poskytnuté informace musí být v češtině, některé mohou být poskytnuty v podobě symbolů a fyzikální veličiny musí být vyjádřeny v měřících jednotkách.

Je jasné, že pokud za to má prodávající odpovídat, pak musí znát sortiment, ohlídat si, aby bylo zboží označeno od výrobce nebo dovozce, popřípadě takové označení zajistit.

Zákonem o ochraně spotřebitele je prodávajícím uloženo mnoho povinností, protože odpovídají i za to, o čem nemusí mít povědomí a nemohou to ovlivnit. Například u značkového zboží odpovídají za to, že je zboží originál (a kdyby nebyl, těžko se to dá poznat na první pohled), i za to, že informace jsou pravdivé a úplné (to také nemůže zaručit zcela, protože informace zpravidla na výrobek dává výrobce a jedině on ví, jestli je výrobek označen třeba značkou CE oprávněně nebo ne). Stejně tak co se týká kvality, prodávající asi těžko něco ovlivní.

Z dalších předpisů pak zmíním jenom povinnost podle zákona o obecné bezpečností opatřit výrobek informacemi umožňujícími posouzení rizik spojených s jeho užíváním nebo jakýmikoliv informacemi, které mají vztah k bezpečnosti výrobku. Distributor (prodávající) odpovídá za to, že nesmí distribuovat takové výrobky uvedené na trh, o nichž na základě svých informací a odborných znalostí ví nebo může předpokládat, že požadavkům na bezpečnost výrobků neodpovídají.

Uvedené informace jsou jen základní, které by měly být samozřejmostí, aby spotřebitel netápal. Jeho ale zajímají i další informace, protože se chce například chovat nějakým životním stylem, chránit zvířata, zajímá ho například, zda výrobky nebyly zkoušeny na zvířatech, zda neničí životní prostředí, zda mají konkrétní vlastnosti a mnoho dalších. Co se týká potravin, tam se sledují výživové hodnoty, dietetická doporučení, obsah některých složek, složení výrobku, u kosmetiky zase třeba alergeny, vhodnost užití při určité nemoci ... je toho moc. A proto skoro na každý sortiment existuje jiný předpis, který upravuje další povinnosti všech subjektů, které se na zpracování výrobku podílí.

Tak to jenom tak pro shrnutí, aby bylo jasné, že i takhle zdánlivě jednoduchá problematika má mnoho zádrhelů, které si při každodenních nákupech ani neuvědomujeme.

Zdroj: https://alicebaresova1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=788633

Prodej spotřebního zboží bez českého návodu

Taky jste to zažili? Koupíte si výrobek a zjistíte, že tam není český návod. Někdy se dá najít na internetu, ale jste povinni se tím zabývat?

Zákon o ochraně spotřebitele ukládá povinnost prodávat výrobky s písemným návodem „jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání“. Takže těžko říci. Třeba kladivo si nejspíš koupíme jednou za život a návod k němu nehledáme. Zlaté české ručičky si poradí a hlavička leccos vyřeší. Dlouho na to stačil selský rozum, ale pak to upravil zákon o technických požadavcích na výrobky a zákon o obecné bezpečnosti.

Zákon o technických požadavcích na výrobky stanovuje zvláštní pravidla pro posuzování různých komodit zboží a taky podmínky pro uvedení na trh. Zákon o obecné bezpečnosti pravidla pro všechny výrobky a služby, které neměly jiné podmínky. Uložil další povinnosti všem osobám v obchodním řetězci a to tak, že musí vyrábět, dodávat, dovážet a prodávat jen bezpečné výrobky.

Bezpečný výrobek se posuzuje podle mnoha kritérií a důležitým je poskytnutí informací spotřebiteli, včetně návodu, a to v českém jazyce.

A když návod v českém jazyce nemáte, lze to reklamovat. Podle § 2161 odst. 1 písm. e) občanského zákoníku totiž prodávající odpovídá za to, že zboží při prodeji mj. „vyhovuje požadavkům právních předpisů“. Zboží, které nemá návod v českém jazyce (za předpokladu, že je návod pro užití nebo uvedení do provozu výrobku potřeba nebo byl dodán pouze v cizím jazyce) požadavkům právních předpisů nevyhovuje.

P.S.: Uvědomila jsem si, že to nelze uplatnit ve všech případech, třeba u softwaru, ale běžným spotřebním zbožím jsou elektrospotřebiče a tam je rozhodně namístě se bránit.

Zdroj: https://alicebaresova1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=788423

Označení cenou u čepovaného piva

Dotázali jsme se České obchodní inspekce, jak správně označit cenu ve vztahu k množství konkrétně u čepovaného piva.

Dotaz:

V dřívější praxi bylo obvyklé podávat čepované pivo v množství 0,5 l, 0,4 l, 0,3 l, u balených piv pak bylo uváděno množství podle balení. V současné době se vyskytuje nabídka piva v množství 0,47 l, 0,28 l, případně jiné alternativy. Zaznamenali jsme i označení ceny za 0,5 l a upozornění na možnou odchylku.

Domníváme se, že uvedení ceny ve vztahu ke konkrétnímu množství je v souladu s cenovým předpisem, za podmínky, že spotřebiteli budou pro přeměření poskytnuty ověřené odměrky, pomocí nichž si bude mít možnost nápoj překontrolovat. Rovněž se domníváme, že uvedení ceny s poznámkou o přípustné odchylce není v souladu s předpisy (nejedná se o konečnou cenu a ani nám není známo, že by ČOI při kontrole takové odchylky zohledňovala).

Žádáme Vás o vyjádření, zda je přípustné zohledňovat při podávání piva (tedy nápoje, který má specifické vlastnosti) odchylku, či nikoli

Odpověď:

Vámi uváděná praxe restauračních zařízení nijak neodporuje zákonným předpisům, jelikož žádný prováděcí předpis neukládá, že čepované nápoje mohou být podávány pouze v mírách jako je 0,2 l, 0,3 l, 0,5 l atd. Žádný prováděcí předpis zároveň prodávajícímu neukládá, že čepované či rozlévané nápoje musí výlučně podávat v úředně ověřené výčepní nádobě, tedy např. půllitru s ryskou. Prodejci je pouze zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění (dále jen „ZOS“), uložena povinnost dodržování poctivosti prodeje, tedy v případě nápojů dodržení deklarované míry a zároveň spotřebiteli umožnit kontrolu správnosti těchto údajů. 

V praxi to znamená, že je nápoj buď již podán v úředně ověřeném výčepním skle, odpovídající objemovému množství podávaného nápoje a je tedy možné si správnost údajů ihned ověřit. Nebo pokud má zákazník pochybnosti o dodržení deklarovaného množství (např. z důvodu, že použité sklo nedisponuje ryskou deklarovaného objemu nápoje), má zákonné právo prodávajícího vyzvat k tomu, aby nápoj přelil pro kontrolu do metrologicky schváleného měřidla, na kterém bude příslušná objemová míra podávaného nápoje uvedena. Odchylku od deklarované míry uvedené v nápojovém lístku ZOS nepřipouští.

 

Práva spotřebitele při uzavření kupní smlouvy

Narazila jsem na internetu na dotaz týkající se vrácení zboží a uplatnění reklamace, z něhož bylo patrné, že se tazatelka ve svých právech pěkně zamotala. A protože se to občas stává každému, i když se to může zdát jako banální věc, tak si to můžeme zkusit rozmotat.

Spotřebitel má v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy spoustu práv. Některá se týkají okolností, které rozhodují o koupi (cena, kvalita, účel užití), některá souvisí s povinností výrobce a dovozce i dalších článků v řetězci (například právo na bezpečný výrobek, právo na informace o výrobku, upozornění na rizika z nesprávného použití, atd.), a tak si pro zjednodušení představme, že už máme výrobek zaplacený, vybrali jsme si přesně to, co jsme chtěli a nyní ho chceme užívat.

Pokud jsme to udělali v kamenné provozovně a neuzavřeli smlouvu přes internet, to znamená, že jsme si do prodejny došli, vybrali a zaplatili tam, ve většině případů anonymně a nikoli s tzv. „dokladem do daní, nebo na IČO“, měli jsme nejspíš příležitost si výrobek prohlédnout a pak už máme, v případě zjištění vady, právo pouze na uplatnění reklamace, tedy uplatnění práva z vadného plnění.

Poznámku o dokladu do daní nebo nákupu na IČO jsem uvedla proto, že u takového nákupu se na uplatnění práv z vadného plnění nevztahuje ust. § 19 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, to znamená, že postup reklamace nemusí být totožný, jak je to tam uvedeno (neplatí 30denní lhůta na odstranění vady). Postup a vyřízení reklamace se v takovém případě řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

U nákupu v kamenné provozovně za podmínek postupu popsaného shora nemá spotřebitel právo na vrácení zboží do 14 dnů bez důvodu, takové právo lze uplatnit pouze při nákupu přes internet. Idea toho, že si v 5 obchodech nakoupí boty, doma si je vyzkouší ke svatebním šatům a pak nevhodné vrátí, se nevyplatila jedné nevěstě, která spoléhala právě na toto právo, vztahující se jen na nákup v e-shopech. Nakupovala v kamenných provozovnách.

Pokud se ukáže, že zboží zakoupené přes internet nebo přes katalog nefunguje a zjistíte to ve 14denní lhůtě, pak je nejjednodušší odstoupit od kupní smlouvy a to písemně. Pro účely uplatnění práva na odstoupení od smlouvy musíte o svém odstoupení prodávajícího informovat (uvést jméno kontaktu, obchodní název, adresu sídla, telefon, e-mail) formou jednostranného právního jednání (například dopisem zaslaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, faxem nebo e-mailem). Můžete využít vzorový formulář, není to však vaší povinností. Zpravidla je umístěn na stránkách e-shopu, včetně dalších podmínek pro uplatnění tohoto práva. Osobně bych nedoporučovala uplatnění práva bez možnosti později toto prokázat (uplatnění e-mailem tedy není vhodné a dopis posílejte raději s dodejkou).

Pokud je již po dvoutýdenní lhůtě a výrobek vykazuje nějaké vady, lze uplatnit právo odpovědnosti za vadná plnění do 6 měsíců dle § 2161 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pokud to nestihnete ani do 6 měsíců, reklamaci lze uplatnit do 2 let od uzavření kupní smlouvy.

Prodávající má povinnost vždy reklamaci přijmout, sepsat o tom reklamační protokol, vyřídit nejpozději ve 30denní lhůtě, pokud se nedohodnete na lhůtě delší (do lhůty se počítá i odstranění vady). Spotřebitel má povinnost uplatnit právo ihned, jakmile zjistí vadu výrobku. Rozhodně se nevyplatí otálet, či čekat, až se výrobek rozbije ještě víc, aby byla vada ještě větší.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak u zboží, které přebírá dopravce k doručení, může vzniknout vada i v průběhu dopravy. Toto právo se pak uplatňuje jinak, ale tím se nyní nechci zabývat, vše je možné dohledat v občanském zákoníku.

Trable s problémovým e-shopem

Tak jsme zase uspěli v boji s problémovým internetovým obchodem.

Obrátila se na nás zákaznice, která si objednala zboží a s jeho kvalitou nebyla spokojená. Prozkoumali jsme adresu e-shopu, kde si objednala zásilku a pro začátek jsme ji nepotěšili. Z našeho pohledu byl obchod problematický, protože kontrolou údajů dohledatelných ve veřejných rejstřících, o které jsme informovali již dříve, jsme zjistili, že prodávajícím není obchod, který zboží nabízel a tváří se tak, ale nebylo to tak.

Kde byl zádrhel?

Podrobnějším prozkoumáním obchodních podmínek, na které si málokdo najde čas před uzavřením smlouvy, bylo zjevné, že dodavatelem zboží je zahraniční obchod, nikoli společnost, která stránky provozovala. Ta byla pouze zprostředkovatelem, nechala si posílat od zákazníků peníze a pak objednala zboží u zahraničního obchodu přímo jménem zákazníka, takže smluvní vztah byl uzavřen se zahraničním subjektem, nikoli s tuzemským prodejcem. Zákazník tedy neměl zaručena práva v souvislosti s uzavřením smlouvy (například vrácení peněz při odstoupení ve lhůtě 14 dnů nebo práva z vadného plnění).

Přestože jsme odhalili chyby, poradili jsme paní, aby postupovala podle zákona. V jejím případě se naštěstí jednalo o prodejce z EU, takže doporučenou zásilkou v zákonné lhůtě odstoupila od smlouvy.

Čas plynul bez odezvy, tak jsme vyzkoušeli další pokus. Na stránkách byly uvedené klamavé pokyny pro uplatnění reklamace, ale my jsme postup zkusili a poslali přesně podle pokynů požadované údaje i důvody. Bohužel pokaždé přišla automatická odpověď se stejným textem, z níž bylo patrné, že písemnost nikdo nečetl.

V rámci řešení problému jsme zkusili i podání u dozorového orgánu (ČOI), bohužel přišla odpověď, z níž bylo znát, že podání nikdo nestudoval. Inu …. asi měla vliv i doba covidu.

Už se zdálo, že je všechno ztraceno, ale nakonec vše dobře dopadlo. Smír se vyřešil i bez přispění intervence veřejných institucí a uplatnění práva se přece jenom nakonec vyplatilo.

Při nákupu přes e-shop doporučujeme vždy prostudovat údaje, které pomohou odhalit, kdo zboží dodává a zda jsou zaručena práva s tím spojená. Vyplatí se přečíst si obchodní podmínky, minimálně údaje o prodávajícím, ověřit si identifikační číslo v rejstříku ARES, zda je opravdu správné a největší obezřetnost se vyplatí při platbě předem.

Pokud již smlouvu uzavřete a následně obdržíte zboží, s jehož kvalitou nejste spokojeni, uplatněte právo, které vznikne při nákupu na dálku, a to zejména odstoupení od smlouvy do 14 dnů od koupi (§ 1829 a následující zákona č. 89/2012 Sb.), případně uplatnit práva z vadného plnění. Vyzkoušejte všechny možnosti, hlavní je to nevzdat bez boje.

Provozujete kadeřnictví, pedikúru, manikúru, kosmetiku, masáže? Pak byste měli splňovat základní předpoklady

Za činnosti epidemiologicky závažné se považují, mimo jiné, též provozování holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry, solária, kosmetických, masérských, regeneračních nebo rekondičních služeb, provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže. Fyzické osoby přicházející při pracovních činnostech do kontaktu s tělem spotřebitele musí mít zdravotní průkaz a znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví. Zdravotní průkaz vydává lékař a provozovatel by ho měl mít u sebe a na vyzvání jej musí předložit orgánu ochrany veřejného zdraví.

Při činnosti by mě provozovatel uplatňovat a dodržovat zásady provozní a osobní hygieny. To znamená zejména zajistit uplatňování zásad a dbát, aby nedošlo k ohrožení spotřebitele, poškození zdraví fyzických osob infekčním nebo jiným onemocněním.

Podmínky provozování činností epidemiologicky závažných

Osoba provozující činnosti epidemiologicky závažné je povinna dodržovat zásady provozní hygieny upravené prováděcím právním předpisem, jakož i zásady osobní hygieny upravené prováděcím právním předpisem,  zajistit uplatňování znalostí a zásad osobní a provozní hygieny podle § 20 písm. d) zaměstnanci a spolupracujícími rodinnými příslušníky a zajistit, aby výkonem činností epidemiologicky závažných nedošlo k ohrožení nebo poškození zdraví fyzických osob infekčním nebo jiným onemocněním.

K výkonu činností epidemiologicky závažných je osoba, která je provozuje, povinna používat jen vodu pitnou, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak nebo druh činnosti nevyžaduje nebo neumožňuje užití vody jiné jakosti. K užití vody jiné jakosti, nejde-li o teplou vodu podle § 3 odst. 3, je třeba povolení příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. Kosmetické přípravky používané k výkonu činností epidemiologicky závažných musí odpovídat požadavkům upraveným přímo použitelným předpisem Evropské unie (musí být bezpečné a nesmí překročit dobu spotřeby).

Osoba provozující holičství, kadeřnictví, manikúru, pedikúru, kosmetické, masérské, regenerační a rekondiční služby, solárium a činnost, při níž je porušována integrita kůže, je povinna zabezpečit lékárničku první pomoci vybavenou podle charakteru poskytované služby a vypracovat provozní řád. V provozním řádu uvede podmínky činnosti, použití strojů, přístrojů a dalších zařízení, zásady prevence vzniku infekčních a jiných onemocnění, ke kterým by mohlo dojít nesprávně poskytnutou službou, včetně podmínek dezinfekce a sterilizace, zásady osobní hygieny zaměstnanců a ochrany zdraví spotřebitele, způsob zacházení s prádlem a očisty prostředí provozovny.

Provozní řád a jeho změny předloží provozovatel před jejich přijetím ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. Schválený provozní řád vyvěsí při zahájení činnosti v provozovně. Provozní řád je povinen změnit vždy při změně podmínek pro výkon činností epidemiologicky závažných.

Kromě podmínek stanovených zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, … jsou další povinnosti uložené předpisy na ochranu spotřebitele. Významný je zejména zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v pozdějším znění, který stanovuje některé další povinnosti, například:

-       vyvarovat se nekalých praktik - obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny. Jako příklad lze uvést třeba nabídku péče nebo výrobku, které by měly mít efekt, jaký ve skutečnosti nemají a spotřebitel se na základě nepravdivého tvrzení rozhodne pro tuto službu nebo výrobek (lepší je nic nepřehánět)

-       poskytovat služby s odbornou péčí (to znamená celý soubor věcí, samozřejmě dodržování hygienických zásad, ale i využití správných technik za účelem odborného provedení služby, upozornit spotřebitele na případná rizika a probrat s ním předpokládaný výsledek i s ohledem na jeho očekávání a požadavky

-       podat informace o kosmetice a prostředcích, které budou užity, případně zjistit, zda jejich užití nebrání nějaké omezení (například alergie)

-       na žádost sdělit informace o výrobcích, které při poskytování služby užíváte

-       před poskytnutím služby je rovněž nutné určit cenu i s ohledem na to, aby nevznikly následně zbytečné spory

Spotřebitel by měl být informován, kde lze případné spory uplatnit a že jsou subjekty určené k mimosoudnímu řešení sporů. Tuto informaci je vhodné mu poskytnout někde na místě, které je snadno přístupné.

Provozujete-li zároveň prodej služeb před internet, i formou voucheru nebo stránky s nabídkou, kterou lze uzavřít smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, pak byste měli splňovat podmínky, jako běžné e-shopy (prodej distančním způsobem upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů).

Nevíte si s něčím rady? Napište nám.

Postup pro zřízení nové provozovny najdete zde

Snížení hodnoty zboží - nákup v e-shopu

Nákup na internetu má rizika, která spotřebitel nemůže odhadnout, ani kdyby se snažil sebevíc. Rizikových situací je tam víc. Už samotný výběr, kdy jsme odkázáni na to, jaké informace a obrázky nám prodávající poskytne. Někdy nám tam napíše nesmysly a skutečnost vůbec neodpovídá realitě. Tohle ale můžeme ovlivnit tím, že se podíváme i u konkurence a vyhodnotíme, jestli je všechno věrohodné.

Nakupovat u obchodníka, který neposkytne kontakty a nekomunikuje, to snad může jenom blázen. Jsou ale i tací, co si rádi zvedají adrenalin za každou cenu a využijí služeb různých PO boxů, s nimiž si pinkají balíky sem a tam a rozčilují se, jak zase naletěli. Sháněním prodávajícího, který sídlí bůhvíkde, se může prodražit víc než samotný nákup.

Dejme tomu, že jsme si nakonec vybrali a zdá se nám to dobré, těšíme se, že máme dobrou cenu a objednáme si zboží, abychom si ho vizuálně prohlédli a vyzkoušeli. Kdyby bylo nejhůř, máme přece ještě 14 denní lhůtu na vyzkoušení, ne? Když nebude sedět nebo se nám nebude líbit, uhradíme poštovné a částka se nám vrátí. V ideálních a vyzkoušených obchodech to tak bez problémů funguje, spokojenost je na obou stranách, náklady za pohodlí jsou přiměřené. Jenže se mohou najít filutové, co na našem právu chtějí vydělat.

Představte si, že si zakoupíte třeba mobilní telefon. Vydáte pár tisíc za vysněný kousek a přijde vám zboží jiné kvality. Nefunguje a nemá český software. Jste zklamaní, chcete napravit nedostatek, proto kontaktujete obchod, kde vám poradí, ať využijete svého práva odstoupení od smlouvy, že si za to naúčtují náklady za snížení hodnoty zboží, protože jste telefon poškrábali. Naúčtují částku přes 1000,- Kč a to vše, aniž by ten telefon viděli. Takové chování je vrcholně sprosté. Zákon sice připouští odpovědnost spotřebitele za snížení hodnoty zboží, ale určit hodnotu snížení, aniž by podnikatel věděl, zda bylo vůbec zboží vybaleno, to mi zavání nekalým jednáním.

V mém konkrétním případě jsme vymysleli jiné řešení, výrobek byl vadný, tak to šlo, ostatním ale radím raději si připlatit na dražší zboží pár stovek a nakoupit v solidním obchodě. On totiž ten „můj“ případ nebyl první ani poslední.

Nákup občerstvení či jiné služby přes telefon

V dnešní době je běžné, že si někdo objedná přes telefon třeba pizzu, za dvacet minut má pokrm připravený a může si na něm pochutnat. Ale napadlo vás, že taková objednávka je vlastně nákup přes telefon či jiný prostředek komunikace na dálku a musí splňovat určitá pravidla jako každý jiný nákup?

Tuto problematiku upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v kapitole:

„Zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem“

Vybrali jsme nejdůležitější ustanovení pro vaši orientaci. Nabídku pokrmu a cenu na stránkách či nabídkových letácích zpravidla najdete, ale je dobré vědět i kolik stojí obal, zda jsou náklady na dodání, jaké jsou způsoby platby a kde uplatnit právo, pokud nebudete spokojeni. Na některé údaje poskytovatelé služeb zapomínají a to by neměli.

§ 1824
(1) Sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811* odst. 2 a § 1820** odst. 1.

*§ 1811, odst. 2) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku
a) svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj,
b) označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností,
c) cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,
d) způsob platby a způsob dodání nebo plnění,
e) náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány,
f) údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv, (pozn:  prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění (dále jen „reklamace“), spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit.) g) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou,

**§ 1820 odst. 1) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen „prostředek komunikace na dálku“) nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku také

a) náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby,
b) údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu, je-li vyžadována,
c) v případě, že se jedná o smlouvu, jejímž předmětem je opakované plnění, nejkratší dobu, po kterou bude smlouva strany zavazovat, d) v případě smlouvy uzavírané na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaj o ceně nebo způsobu jejího určení za jedno zúčtovací období, kterým je vždy jeden měsíc, pokud je tato cena neměnná,
e) v případě smluv uzavíraných na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaje o veškerých daních, poplatcích, jiných obdobných peněžitých plněních a nákladech na dodání zboží nebo služby určených způsobem podle písmena b),
f) pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis,
g) údaj, že v případě odstoupení od smlouvy ponese spotřebitel náklady spojené s navrácením zboží, a jde-li o smlouvu uzavřenou prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, náklady za navrácení zboží, jestliže toto zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou,
h) údaj o povinnosti uhradit poměrnou část ceny v případě odstoupení od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb a jejichž plnění již začalo,
i) jde-li o smlouvu podle § 1837 písm. l), údaj, že spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy, popřípadě za jakých podmínek mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne, a
j) údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního*** vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru.

(2) Pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel alespoň údaje podle § 1811 odst. 2 písm. a), b), c) a g) a údaje podle § 1820 odst. 1 písm. b), c) a h). Ostatní údaje sdělí podnikatel spotřebiteli v textové podobě nejpozději do doby plnění.

§ 1825
Sjednává-li se smlouva prostřednictvím telefonu, sdělí podnikatel spotřebiteli na začátku hovoru základní údaje o sobě a účel hovoru.

Výše uvedené povinnosti jsou vymahatelné pod sankcí, neboť řada z nich se promítá do některých ustanovení o nekalých praktikách podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění. Vymáhání je pak na příslušných dozorových institucích, ale ignorovat povinnosti se moc nevyplácí, výše pokut nejsou příjemné. Proto jsme shrnuli aspoň ty nejdůležitější informace pro služby, které jsou v současné době  hodně rozšířené a využívané. Obdobné podmínky platí i pro jiné služby (třeba úklid), ale opravdu všechny povinnosti je třeba hledat v uvedených předpisech.

Pokud by někoho zajímaly podrobnější informace, může využít naši poradnu a zeptat se konkrétně.

***Subjektem oprávněným k řešení mimosoudních sporů je například Česká obchodní inspekce - www.coi.cz. Pro řešení mimosoudních sporů lze využít i platformu ODR.

Více o subjektech oprávněných k mimosoudnímu řešení sporů zde

Hodnotící zpráva o podmínkách na spotřebitelských trzích

Upozorňujeme na zajímavé srovnání podmínek na spotřebitelských trzích v Evropské Unii, které vyšlo na stránkách MPO  - celá zpráva zde.

Pro informaci vybíráme zajímavé pasáže.

Hlavní zjištění uvedená v Hodnotící zprávě o podmínkách na spotřebitelských trzích:

• po podstatných zlepšeních spotřebitelských podmínek v roce 2016 je v roce 2018 pozorován mírný pokles, což je způsobeno zejména poklesem důvěry spotřebitelů v některých západních státech EU;
• podmínky pro spotřebitele v ostatních regionech EU se stále zlepšují. Rozdíly mezi jižními a východními státy EU se stále více přibližují průměru EU, takže celkové podmínky pro spotřebitele se v různých regionech pomalu narovnávají. Nicméně rozdíl mezi státem s nejvyšším hodnocením (Švédsko – 71.4 bodů) a nejnižším hodnocením (Chorvatsko - s 53.2 bodů) je stále významný;
• více než 70 % spotřebitelů důvěřuje maloobchodním prodejcům, že respektují jejich práva a přes 60 % spotřebitelů má pozitivní zkušenosti s obchodníky při řešení stížností;
• maloobchodní prodejci hodnotí pozitivně dodržování právních předpisů na ochranu spotřebitele ve svém sektoru, což souvisí s oceněním aktivit k vymáhání práv spotřebitelů;
• nekalé obchodní praktiky se nejčastěji objevují při „nátlakovém“ prodeji (telefonáty, obchodní vzkazy), což potvrzují i maloobchodní prodejci při pozorování konkurence;
• více než polovina spotřebitelů je při nákupu ovlivněna environmentálními informacemi („zelenými“ značkami);
• stále více spotřebitelů využívá e-commerce, přičemž ale jejich důvěra v online nákup z jiných států EU je nižší, než v případě online nákupu od tuzemských obchodníků.

Zjištění uvedená v Hodnotící zprávě o podmínkách na spotřebitelských trzích ve vztahu k ČR

Hodnocení sledovaných oblastí vykazuje mírný nárůst, což je možné hodnotit pozitivně. Nicméně ČR je hodnocena nad průměrem EU pouze v jedné oblasti (znalosti a důvěra):

• znalosti a důvěra

V případě hodnocení znalostí práv spotřebitelů a důvěry zaujímá ČR třetí místo mezi členskými státy EU, za Dánskem a Finskem a s 60.2 body je nad EU průměrem (55.9). Pokud jde o znalosti o spotřebitelských právech, čeští spotřebitelé prokázali nejlepší úroveň znalostí. V ČR je druhý nejnižší podíl maloobchodních prodejců v EU, kteří pravděpodobně věří, že jejich tuzemská konkurence splňuje požadavky na bezpečnost výrobků a dodržuje právní předpisy na ochranu spotřebitelů.

• dodržování a vymáhání práva

Pokud jde o oblast “dodržování, vymáhání”, je ČR na 21. místě mezi členskými státy, s 67.1 body zaostává za průměrem EU (73.8).

• stížnosti a řešení sporů

Hodnotící zpráva dále uvádí, že podíl obchodníků, kteří jsou si vědomi mechanismu mimosoudního řešení sporů (ADR), je v ČR třetí nejvyšší ze všech členských států EU. Celkově po zhodnocení všech aspektů v této oblasti však ČR v rámci EU zaujímá 15. místo, s 57.2 body je toto hodnocení pod průměrem EU (59.5).

Kdy nejde využít právo na odstoupení od smlouvy

U kupní smlouvy uzavřené distančním způsobem (mimo provozovnu) jsou zvláštní pravidla, která umožňují od smlouvy odstoupit ve 14 denní zákonné lhůtě (podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Existují však výjimky, které stanovuje ustanovení § 1837 tohoto zákona a je vhodné je znát, neboť se vztahují na některé druhy zboží, jehož vrácení není za uvedených podmínek možné (například z důvodu jeho individuální úpravy, rychlé zkázy nebo z důvodu porušení hygienického obalu). Níže je uvedena citace příslušného ustanovení.

Pokud bychom uvažovali tak, že prodávající má povinnost umožnit spotřebiteli zboží vrátit, musíme připustit, že má zároveň oprávnění uvést výrobek do původního stavu a účtovat tyto náklady spotřebiteli. Tady je však potřeba mít na zřeteli, zda a jakým způsobem je možné uvést výrobek do bezvadného stavu, neboť to není možné v každém případě a někdy by náklady na uvedení výrobku do původního stavu mohly převýšit hodnotu výrobku. Z toho důvodu je vhodné pečlivě zvážit kroky při uzavírání smlouvy, resp. jejího zrušení a zejména zvážit účel užití výrobku.

§ 1837

Spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy

a) o poskytování služeb, jestliže byly splněny s jeho předchozím výslovným souhlasem před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy,

b) o dodávce zboží nebo služby, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli podnikatele a k němuž může dojít během lhůty pro odstoupení od smlouvy,

c) o dodání alkoholických nápojů, jež mohou být dodány až po uplynutí třiceti dnů a jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávislých na vůli podnikatele,

d) o dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu,

e) o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, jakož i zboží, které bylo po dodání nenávratně smíseno s jiným zbožím,

f) o opravě nebo údržbě provedené v místě určeném spotřebitelem na jeho žádost; to však neplatí v případě následného provedení jiných než vyžádaných oprav či dodání jiných než vyžádaných náhradních dílů,

g) o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit,

h) o dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového programu, pokud porušil jejich původní obal,

i) o dodávce novin, periodik nebo časopisů,

j) o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud podnikatel tato plnění poskytuje v určeném termínu,

k) uzavírané na základě veřejné dražby podle zákona upravujícího veřejné dražby, nebo

l) o dodání digitálního obsahu, pokud nebyl dodán na hmotném nosiči a byl dodán s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy.