Nekalé praktiky na sociálních sítích

Sociální sítě se staly významným místem na internetu, kde trávíme spoustu volného času a jsme více přístupni všemu, co je s tím spojeno.

Nechci záměrně žádnou jmenovat, ale ačkoli nemám účet na všech, troufám si napsat, že to bude založeno na podobném principu. Jednoduše – kdo má přístup na sociální síť, může, kromě komunikace, také nabízet své služby a zboží.

A právě na sociálních sítích se zboží a služby nabízí „výhodně“ a „se slevou“, což píši do uvozovek z důvodu, že by se o tom dalo diskutovat, protože nejednou jsem se přesvědčila, že takové nabídky nejsou tak docela pravdivé. Stačilo si ověřit e-shop nebo si pořádně přečíst údaje o zboží a hned mi došlo, že je to zase pěkná habaďura.

Chápu, že využívání výhod je významným lákadlem pro klientelu, internet je neuvěřitelné médium a skýtá neskutečné možnosti. Hlavně se lákadla dostanou ke spotřebitelům neskutečně rychle a každý může sledovat to, co ho právě baví.

Mému oku však neušly některé jevy, které už hraničí s využíváním sociálních sítí k porušování obchodní etiky a troufám si napsat, i porušování práva. A to třeba nabídkou zboží nebo služeb formou některé obchodní praktiky, která je zjevná už na první pohled.

Jedna z nich je například tvrzení, že obchod zavírá a dále nebude poskytovat nabídky, proto nyní nabízí zboží se slevou. Ačkoli cena někomu přijde příznivá, v porovnání s jinými obchody je přemrštěná, nebo je subjekt v zahraničí, možná ani žádný obchod nemá, pokaždé se za tím vyklube něco podezřelého. Platbu většinou požadují on-line. Přitom nepravdivý údaj o tom, že výrobek nebo služba budou nabízeny pouze po omezenou dobu nebo že budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s cílem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, aniž by mu poskytl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí, je klamavou praktikou přímo uvedenou v příloze 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, toto jednání je v rozporu se zákonem.

Dalším jevem, který se vyskytuje v anonymním prostředí internetu, je prodej zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví. Samozřejmě, na obrázku je nejspíš použito originálního výrobku, ovšem zboží, které se takto prodává, bude nejspíš falzifikát. Mám tím na mysli prodej na stránkách, které se tváří seriózně, ale jsou de facto anonymní (nelze se s nimi opravdu kontaktovat). Falšuje se všechno, kromě textilu, bot a kabelek je to i kosmetika, šperky, hračky, zboží osobní potřeby, prací prášky, různé zboží do domácnosti, avšak nejvíc varující je, že i léky.

Podrobnějším průzkumem subjektů, které takové zboží nabízí, lze zpravidla dojít k závěru, že subjekt nemá sídlo v ČR nebo o něm existují na internetu dosti negativní reference. Má-li však spotřebitel touhu zakoupit si na základě takové prezentace zboží, o němž neví vůbec nic, riskuje, že se občas netrefí. Výsledkem bývá rozčarování, vrácení zboží a pak i dohady o vynaložené peníze. V případě podezření na porušování práva duševního vlastnictví je to docela problematické, protože ve stadiu „tvrzení proti tvrzení“ je nutný odborný posudek a ten už se řádově pohybuje v tisících korun. Pak následuje soudní tahanice a radost z ušetřených pár set je ta tam. Ovšem toto je pořád v moci a na rozhodnutí kupujícího. Třeba mu neznačkové stačí a těch pár stovek oželí.

Co k tomu dodat? Nákupy ve spěchu a pod náhlým dojmem výhodné nabídky se moc nevyplácí.

 

 

Zdroje:

https://www.sukl.cz/modules/search/search.php?action=results&query=pad%C4%9Blky&x=0&y=0&o=6

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-634#cast2

A k nákupu dostanete...

Věta, kterou mají spotřebitelé rádi, nakoupí hlavně kvůli neodolatelnému dárku a pak se diví. Jako třeba náš zeť, koupil si nějaký nesmysl, protože k němu byl přibalen vysavač na klávesnici.

Každý z nás je na něco, on je na počítače, tak ho chtíč přemohl a celou cestu domů se prý těšil, jak to vyzkouší. No a co myslíte, jak to dopadlo? Nefungovalo!

Co teď s tím? Touha vyzkoušet vysavač trvala, co třeba zkusit reklamovat? Ale kdeže! Předmětem kupní smlouvy totiž bylo něco jiného, a to mu fungovalo správně. Reklamovat se dá jenom zakoupené zboží, pokud vykazuje vadu. Co s nefunkčním dárkem? Ve většině domácností existuje cosi jako odpadkový koš, pokud je to dárek většího objemu, musíte až do kontejneru.

Dá se vůbec dárek reklamovat? Obvykle ne, ledaže by v prodejním dokladu bylo přímo vyznačeno, že byl součástí zakoupeného zboží (například doslovný údaj o složení balíčku) a bylo by jasné, že je dárek zahrnutý v ceně. Ale to je málo pravděpodobné. Kdyby taková situace nastala, pak by se ovšem musel reklamovat celý balíček, včetně bezvadného zboží. Jako příklad mě napadá doklad z obchoďáku, kde bývá na účtence vysloveně napsáno třeba „WC blok a čistič“ s jednou společnou cenou.

Například při předváděcích akcích, které jsou hodně problematické, bývá nabízeno mnoho dárků a předmětem koupi bývá jedna skoro bezcenná věc, ovšem několikanásobně předražená. Z pohledu reklamací je tedy pro prodávajícího jenom malé riziko, spotřebitel nemá šanci vyreklamovat v podstatě nic. A to je právě jedna z nekalých praktik, protože spotřebitel se pod tíhou všech těch lákadel a reklamací rozhodne si tu věc koupit, někdy třeba i na úvěr a pak mu zůstanou oči pro pláč a někdy i dluhy.

Při své práci jsem se často setkala s lidmi, kteří se nechali podobně nachytat. A zvlášť senioři při těch nákupech, které pro ně pořádala nějaká „cestovní kancelář“ a pak je zavřela někde v sále do hospody, nalákala na oběd a šišku salámu, byli zamčeni a začalo „mučení“ předváděcí akcí. To musel být opravdu psychický nátlak, kterému nešlo odolat. A když byl prodej mimo obchodní prostory omezen, tak si vylákali adresy a svolení s návštěvou, pak přivezli zboží rovnou domů do bytu a neodešli, dokud nezískali podpis na smlouvě.

Sama jsem jezdila na letní byt ke staré paní a ta mi jednou přinesla ukázat, jaké si koupila hrnce. Byly sice pěkné, z nerezu, akorát poměrně drahé. Ale ona měla doma hotovost, hrnce zaplatila a pak je schovala někam do skříně, protože byla sama, děti neměla, bylo jí přes osmdesát let a vlastně je nikdy nepoužila. Tu ani nemuseli lákat na dárky. Zazvonili přímo u domku, ona neuměla odmítnout a byla v podstatě bezbranná. Tenkrát jsem si uvědomila, jak jsou senioři zranitelní.

A ještě jeden příklad jsem kdysi řešila s paní, která si zakoupila na předváděcí akci přístroj, co měl zlepšit její pohybové funkce. Měla potíže s klouby, bolesti, a protože zboží předváděl „lékař“, opravdu měl na vizitce napsaný titul, tak mu věřila, že přístroj jí od všeho pomůže. Jenomže když ho vyzkoušela, nic se nedělo, tak se šla poradit se svým skutečným lékařem a ten jí řekl, ať to vůbec nepoužívá, že u její nemoci by jí ta procedura naopak ještě mohla uškodit. Chtěla zboží vrátit, ale prodejce nekomunikoval, zjistily jsme, že to ani lékař není a podnikly jsme nějaké kroky, aby přistoupil na smír a vrátil jí aspoň část. Nakonec byla šťastná, že se jí peníze vrátily, přístroje se zbavila, ale byl to docela dlouhý proces. V podobných případech to nikdy není jednoduché.

Dárky, dárky, dárečky, pozlátko na přilákání kupujících, aby moc nepřemýšleli a nakupovali.  Vypadají krásně, vábí! Jestli něco vážně potřebujete, neokrádejte se o práva a kupte si právě to. Ušetříte si mnoho starostí a vztek.

 

Jak si ověřit internetový obchod

Ve světě internetového obchodování se jeden lehko ztratí. I když se legislativa pořád vylepšuje, o čemž svědčí i novela zákona o ochraně spotřebitele, protistrana je vždycky trochu vepředu, protože přijde na nějaký fígl, který ještě zákonodárce nenapadl.

Také sledujeme on-line prostředí, a protože situace je nepřehledná a obzvláště podivné firmy si zaplatí reklamu, aby zákazníka rychle ošálily a pak třeba beze stopy zmizely, napadlo nás poradit, jak rychle ověřit, s kým máte tu čest.

Pokud se vám líbí zboží, a nyní v období slev vás může leccos zaujmout, zbystřete a podívejte se na stránku s kontakty. Jestli tam nebude prokazatelně napsáno, kdo obchod provozuje, je na místě opatrnost. Podívejte se do obchodních podmínek a nenechte se ošálit líbivými referencemi nebo „mazáním medu kolem úst“ v podobě odpovědí na nejčastější dotazy. Jakmile tam není adresa nebo telefon a nelze si obchod ověřit, raději nekupujte.

Podařilo se nám najít zajímavý obchod, který sice vypadal věrohodně, ale kontakty nikde a přes ověření domény na stránkách www.domeny.eu se také prodejce zjistit nepodařilo, protože taková doména nebyla zaregistrovaná. Je vidět, že fígle pořád ještě nedochází a budeme se muset zaměřit na nové praktiky.

 

Rizikové internetové obchody

Česká obchodní inspekce zveřejnila na svých stránkách seznam rizikových e-shopů.

Doporučujeme varování zvážit a nákupy zboží u těchto prodejců nerealizovat.

Rizikové e-shopy najdete zde

Provozovna obchodu a služeb

Často se setkáváme s dotazem, jak zařídit provozovnu na prodej zboží nebo pro drobné služby péče o tělo.

Při plánování provozovny je třeba zvážit, jaké zboží chcete prodávat, zda chcete poskytovat občerstvení nebo služby osobního charakteru (například kosmetiku, masáže, apod.) Některé služby mohou epidemiologicky závažnou činností (občerstvení, kadeřnictví, služby péče o tělo) a pak je nutné splnit podmínky vyplývající ze zvláštního předpisu (konkrétně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění a dalších předpisů s ním souvisejících (Vyhláška 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných). Při plánování je třeba vzít v úvahu i předpis pro podmínky na pracovišti. Konkrétní podmínky poskytují webové stránky příslušné hygienické stanice.