21.09.16

Pro změnu o nekalých praktikách

Všichni, kdo sledují problematiku nekalých praktik, si všimli změny, která nastala začátkem letošního roku právě v této oblasti. Konkrétně zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., v platném znění, byl několikrát novelizován a přinesl pár změn.

Z paragrafů příslušných pro nekalé praktiky zmizela problematika porušování některých práv duševního vlastnictví. Nově je začleněna pod § 8, kde se striktně a jednoznačně říká:
"Nabízet za účelem prodeje, prodávat a skladovat výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví nebo neoprávněné užívání označení chráněného podle zvláštního právního předpisu, se zakazuje."
O falzifikátech tedy nemůže být debat, jestli klamou nebo neklamou, nabídka, prodej i skladování jsou jednoduše zakázané. O tom, proč je to přísněji posuzováno, si povíme někdy jindy, nyní k těm nekalým praktikám.

Definice nekalých praktik je shodná, rozdíl je však v jejich rozlišení na klamavá konání, klamavá opomenutí a agresivní obchodní praktiky. Ať je to tak nebo tak, nekalé praktiky jsou nadále zakázané.

Výčet klamavých jednání, konání a agresivních obchodních praktik, které jsou jistě vyjmenovány jasně a srozumitelně, doplňují dvě přílohy zákona, kde jsou vyjmenované praktiky, které se za nekalé považují vždy. Bohužel, některé praktiky i z příloh zákona se nadále na trhu vyskytují. Zřejmě je osvěta špatná, povědomí o plnění povinností vůči spotřebitelům mizivé, proto by neškodilo si nekalé praktiky připomenout.

Voják se stará, voják má a my, co si opakujeme správné zásady chování vůči spotřebitelům, se nekalých praktik nemusíme bát. Že?

29.08.16

Vrácení peněz ve 14 denní lhůtě

Častým dotazem našich spotřebitelů je otázka, zda jsou prodávající povinni vrátit peníze za nevhodné zboží zakoupené v tzv. "kamenné prodejně".

Jedním slovem NEJSOU.

Podmínka pro vznik práva na vrácení peněz za zboží ve 14 denní lhůtě je nákup tohoto zboží distančním způsobem (tzn. z internetu, z katalogu, tzv. na dálku - například i v prostorách mimo obvyklého místa k podnikání).

Jiná situace by byla, kdyby se prodávající před sjednáním koupi zavázal, že zboží ve sjednané lhůtě vrátit lze, tato informace by však musela být sdělena nejlépe na dokladu o zakoupení, popřípadě jiným způsobem tak, aby se nedala zpochybnit (některé řetězce to umožňují). Je však třeba se informovat raději dopředu.

11.07.16

O úvěrech s předsedou Asociace za ochranu trhu Ing. Jiřím Pěkným

Otázka:  Zabývá se vaše asociace i otázkou spotřebitelského úvěrování?  

Odpověď: Ano. V roce 2013 jsem ještě jako ředitel regionu objevil nesprávnosti, špatné údaje ve smlouvách, u smluv na ojetá vozidla špatně uváděnou RPSN a další údaje. Bohužel, podle mých dosavadních zkušeností úvěrové společnosti od té doby sice opravily RPSN, ale v dalších údajích pochybení zůstala.

sadním pochybením je, dle mého názoru, pro spotřebitele více zavádějící než nesprávné RPSN. Dochází k tomu, že ve smlouvách je smíchána varianta výpočtu podle modelu Finančního arbitra a varianta výpočtu podle Evropské komise, takže takové údaje jsou matoucí, protože náklady spotřebitelského úvěru se zdají být o desetitisíce nižší, než jsou ve skutečnosti.

Správný výpočet RPSN je možno dosáhnout buď cestou výpočtu Finančního arbitra, kdy se do celkové výše spotřebitelského úvěru a do celkové částky splatné spotřebitelem připočítává navíc poplatek za sjednání smlouvy anebo cestou podle Evropské komise, kdy se poplatek za sjednání smlouvy nepřipočítává. Úvěrové společnosti v úvěrových smlouvách uvádějí celkovou výši spotřebitelského úvěru podle Finančního arbitra (tj. navýšenou o poplatek za sjednání smlouvy) a celkovou částku splatnou spotřebitelem podle Evropské komise (tj. bez poplatku). V tu chvíli se spotřebitel domnívá, že jeho přeplatek je nižší o poplatek za sjednání smlouvy.

Nezbývá, než se ptát: ví o tom dozorové orgány?

Samozřejmě. Mně je známo, že již 19. 5. 2014 k této problematice byly vydány modelové příklady. A proč to úvěrové společnosti pořád dělají, když se o tom ví, píše se o tom v tisku, je to veřejné? Zřejmě z důvodu zisku. Tato otázka by však měla zajímat spíš dozorové orgány. Podle dostupných informací se tím zabývají a s některými firmami bylo zahájeno správní řízení. Přesto se stejný problém vyskytuje dál. Jako bývalý vrcholový manažer dozorové instituce se tedy ptám, je možné, aby úvěrové společnosti takto poškozovaly spotřebitele? Jsem optimista a věřím, že nový zákon, kde dohled bude na České národní bance tomuto protiprávnímu jednání ze strany úvěrových společností zabrání.

Jak se dá podobnému jednání čelit? Asociace nabízí spotřebiteli posouzení úvěrových smluv a případné zastupování ve sporech s úvěrovými společnostmi. Můžeme poskytnout i poradenství za účelem prevence. Napište nám!

 

Autor: Ing. Jiří Pěkný
předseda  Asociace za ochranu trhu

30.05.16

Povinnost informovat spotřebitele o mimosoudním řešení sporů

Předkládáme jasnou a srozumitelnou informaci o povinnosti, která platí pro všechny subjekty, které prodávají zboží nebo poskytují služby podle zákona 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

§ 14
Informační povinnost o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů
(1) Prodávající informuje spotřebitele jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který je pro daný typ nabízeného, prodávaného, poskytovaného nebo zprostředkovaného výrobku nebo služby věcně příslušný. Informace musí zahrnovat též internetovou adresu tohoto subjektu. Jestliže prodávající provozuje internetové stránky, uvede tyto informace i na těchto internetových stránkách. Pokud smlouva uzavřená mezi prodávajícím a spotřebitelem odkazuje na obchodní podmínky, uvede informace podle věty první a druhé rovněž v těchto obchodních podmínkách.
(2) V případě sporu mezi spotřebitelem a prodávajícím, který se nepodařilo mezi stranami urovnat přímo, poskytne prodávající spotřebiteli informace uvedené v odstavci 1 v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.

Subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů
Subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů ve smyslu tohoto zákona je
a) v oblasti finančních služeb finanční arbitr v rozsahu působnosti stanoveném právním předpisem upravujícím finančního arbitra,
b) v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb Český telekomunikační úřad v rozsahu působnosti stanovené právním předpisem upravujícím elektronické komunikace a poštovní služby,
c) v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství Energetický regulační úřad v rozsahu působnosti stanovené právním předpisem upravujícím elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství,
d) v případech, kdy není dána působnost orgánů uvedených v písmenech a) až c), Česká obchodní inspekce nebo jiný subjekt pověřený Ministerstvem průmyslu a obchodu; je-li pověřeným subjektem profesní komora s povinným členstvím, vykonává působnost v oblasti stanovené jiným zákonem.

Správní delikty (v případě nesplnění povinnosti)
§ 24
(1)   Výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí správního deliktu tím, že …
m) neposkytne spotřebiteli informace podle § 14 nebo čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013.
Za správní delikt se uloží pokuta do

a) 1000000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 7 písm. b), e), m) …

11.05.15

Když se projeví vada u zboží

Nějakou dobu platí nový občanský zákoník, který zamotal věci skoro všude a týká se to i reklamací. Na zboží zakoupené před jeho účinností platila stará právní úprava, kde mohl spotřebitel u vad, které se projevily do 6 měsíců využít práva uplatnit rozpor s kupní smlouvou.
Obdobně se to řeší i teď, ale pojem rozpor s kupní smlouvou už v nové úpravě nehledejte. Pro snadnější orientaci napovím, že když se projeví vada v prvních šesti měsících, můžete se inspirovat při domáhání práv v ust. § 2161, který říká, že:
(1) Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal,
a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné,
b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá,
c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy,
d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a
e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.
Přeložme to do češtiny:
·         Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc nemá vady – znamená, že reklamace se uplatňují u prodávajícího, nikoli u výrobce nebo jiných osob, jak se někdy spotřebitelé mylně domnívají.
·         Věc má vlastnosti, které si strany ujednaly a pokud neujednaly, pak vlastnosti očekávané s ohledem na povahu zboží – tzn., že výrobek bude plnit účel, který má a nedělat věci, které nemá.
·         Věc slouží svému účelu – prostě louskáček louská, nůž krájí, struhadlo strouhá, do kbelíku se dá nalít voda a nemá dírky jako cedník, na což by se třeba mohl prodávající vymlouvat. Prodávající někdy uplatní při vyřizování reklamace lekce drsného humoru a může je napadnout doporučit používat zboží k účelu jinému.
·           Věc odpovídá jakosti nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze – tohle je asi pro případy, kdy si necháme něco vyrobit na zakázku a požadujeme konkrétní materiál, popřípadě si smluvíme, co bude dodáno a v jaké kvalitě. V takových případech se písemná sjednání, předlohy i vzorky ukazují jako nezbytné, spory při dodání nábytku, který je nakonec jiný, než si spotřebitel objednal, nelze bez důkazů nikdy rozlousknout.
·         Věc je v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti – tohle je běžné, kontrolu míry, hmotnosti a množství zvládnou snad i školáci.
·         Věc vyhovuje požadavkům právních předpisů – do této věty se dá schovat spousta věcí, které spotřebitele možná při koupi ani nenapadnou. Patří tam jednak vše, co souvisí se správným uvedením výrobků na trh (posuzování bezpečnosti, technických požadavků), poskytnutí informací o výrobcích (zpravidla v rozsahu uvedeném v § 9, 10, 11 zákona o ochraně spotřebitele), například informace o účelu výrobku, výrobci, dovozci, dodavateli, návod k použití nebo montáži (podle povahy výrobku), označení zboží materiálovým složením (u textilu, bot), informace v českém jazyce, zatajení důležitých informací (nekalé obchodní praktiky), tedy i porušování práva duševního vlastnictví, pokud má spotřebitel takové podezření. U potravin a jiných druhů zboží to znamená i poskytování všech informací v souladu s předpisy EU. Tato věta je pro spotřebitele významná, dá se v ní odhalit spousta kliček a zákoutí.
  Vyskytne-li se vada v prvních šesti měsících, má se za to, že byl výrobek vadný již při převzetí. Spotřebitel by měl vždy specifikovat, jak si představuje řešení a pak nastává prostor k rozhodnutí prodávajícího. Když není spotřebitel někdy přesvědčený o spravedlivém řešení, může se domáhat žalobou u soudu. Jenomže komu by se chtělo soudit, co? Tak se zkuste aktivně bránit sami a přeji mnoho úspěchů.

Oblíbené

Načítání

Translate