11.07.16

O úvěrech s předsedou Asociace za ochranu trhu Ing. Jiřím Pěkným

Otázka:  Zabývá se vaše asociace i otázkou spotřebitelského úvěrování?  

Odpověď: Ano. V roce 2013 jsem ještě jako ředitel regionu objevil nesprávnosti, špatné údaje ve smlouvách, u smluv na ojetá vozidla špatně uváděnou RPSN a další údaje. Bohužel, podle mých dosavadních zkušeností úvěrové společnosti od té doby sice opravily RPSN, ale v dalších údajích pochybení zůstala.

sadním pochybením je, dle mého názoru, pro spotřebitele více zavádějící než nesprávné RPSN. Dochází k tomu, že ve smlouvách je smíchána varianta výpočtu podle modelu Finančního arbitra a varianta výpočtu podle Evropské komise, takže takové údaje jsou matoucí, protože náklady spotřebitelského úvěru se zdají být o desetitisíce nižší, než jsou ve skutečnosti.

Správný výpočet RPSN je možno dosáhnout buď cestou výpočtu Finančního arbitra, kdy se do celkové výše spotřebitelského úvěru a do celkové částky splatné spotřebitelem připočítává navíc poplatek za sjednání smlouvy anebo cestou podle Evropské komise, kdy se poplatek za sjednání smlouvy nepřipočítává. Úvěrové společnosti v úvěrových smlouvách uvádějí celkovou výši spotřebitelského úvěru podle Finančního arbitra (tj. navýšenou o poplatek za sjednání smlouvy) a celkovou částku splatnou spotřebitelem podle Evropské komise (tj. bez poplatku). V tu chvíli se spotřebitel domnívá, že jeho přeplatek je nižší o poplatek za sjednání smlouvy.

Nezbývá, než se ptát: ví o tom dozorové orgány?

Samozřejmě. Mně je známo, že již 19. 5. 2014 k této problematice byly vydány modelové příklady. A proč to úvěrové společnosti pořád dělají, když se o tom ví, píše se o tom v tisku, je to veřejné? Zřejmě z důvodu zisku. Tato otázka by však měla zajímat spíš dozorové orgány. Podle dostupných informací se tím zabývají a s některými firmami bylo zahájeno správní řízení. Přesto se stejný problém vyskytuje dál. Jako bývalý vrcholový manažer dozorové instituce se tedy ptám, je možné, aby úvěrové společnosti takto poškozovaly spotřebitele? Jsem optimista a věřím, že nový zákon, kde dohled bude na České národní bance tomuto protiprávnímu jednání ze strany úvěrových společností zabrání.

Jak se dá podobnému jednání čelit? Asociace nabízí spotřebiteli posouzení úvěrových smluv a případné zastupování ve sporech s úvěrovými společnostmi. Můžeme poskytnout i poradenství za účelem prevence. Napište nám!

 

Autor: Ing. Jiří Pěkný
předseda  Asociace za ochranu trhu

30.05.16

Povinnost informovat spotřebitele o mimosoudním řešení sporů

Předkládáme jasnou a srozumitelnou informaci o povinnosti, která platí pro všechny subjekty, které prodávají zboží nebo poskytují služby podle zákona 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

§ 14
Informační povinnost o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů
(1) Prodávající informuje spotřebitele jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který je pro daný typ nabízeného, prodávaného, poskytovaného nebo zprostředkovaného výrobku nebo služby věcně příslušný. Informace musí zahrnovat též internetovou adresu tohoto subjektu. Jestliže prodávající provozuje internetové stránky, uvede tyto informace i na těchto internetových stránkách. Pokud smlouva uzavřená mezi prodávajícím a spotřebitelem odkazuje na obchodní podmínky, uvede informace podle věty první a druhé rovněž v těchto obchodních podmínkách.
(2) V případě sporu mezi spotřebitelem a prodávajícím, který se nepodařilo mezi stranami urovnat přímo, poskytne prodávající spotřebiteli informace uvedené v odstavci 1 v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.

Subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů
Subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů ve smyslu tohoto zákona je
a) v oblasti finančních služeb finanční arbitr v rozsahu působnosti stanoveném právním předpisem upravujícím finančního arbitra,
b) v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb Český telekomunikační úřad v rozsahu působnosti stanovené právním předpisem upravujícím elektronické komunikace a poštovní služby,
c) v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství Energetický regulační úřad v rozsahu působnosti stanovené právním předpisem upravujícím elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství,
d) v případech, kdy není dána působnost orgánů uvedených v písmenech a) až c), Česká obchodní inspekce nebo jiný subjekt pověřený Ministerstvem průmyslu a obchodu; je-li pověřeným subjektem profesní komora s povinným členstvím, vykonává působnost v oblasti stanovené jiným zákonem.

Správní delikty (v případě nesplnění povinnosti)
§ 24
(1)   Výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí správního deliktu tím, že …
m) neposkytne spotřebiteli informace podle § 14 nebo čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013.
Za správní delikt se uloží pokuta do

a) 1000000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 7 písm. b), e), m) …

15.05.16

Změna je život

Naši zákonodárci si zřejmě říkají, že změna je život a tak nás zásobují pořád novými předpisy. Už to ani nestačíme sledovat, ale kromě podstatné změny, která by mohla ulehčit při uplatnění práva spotřebitelům a týká se mimosoudního řešení, došlo v posledním znění zákona o ochraně spotřebitele (634/1992 Sb.) i k úplně nové úpravě nekalých obchodních praktik. Za pozornost stojí i přílohy tohoto zákona, kde je výčet některých nekalých a agresivních praktik vymezen a rovněž došlo k několika změnám.

Pro provozovatele e-shopů je níže uvedená citace cenná právě proto, že jsou uvedené údaje, které musí být spotřebiteli pro účely uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, vždy uvedeny. Tím není dotčena úprava podle občanského zákoníku, pouze vymezena podstata pro případný správní delikt (pokud by informace chyběla. Takové jednání je pod sankcí dozorových institucí.

§ 4
Nekalá obchodní praktika
(1) Obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny.
(2) Obchodní praktika, která může podstatně narušit ekonomické chování určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo výrobkem nebo službou, a to způsobem, který prodávající může rozumně očekávat, se hodnotí z hlediska průměrného člena této skupiny; tím nejsou dotčeny běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně.
(3) Nekalou obchodní praktikou se rozumí zejména klamavé konání podle § 5 nebo klamavé opomenutí podle § 5a a agresivní obchodní praktika podle § 5b. Obchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona.
(4) Užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí se zakazuje.

§ 5
Klamavá konání
(1) Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.
(2) Za klamavou se považuje také obchodní praktika obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl ohledně
a) existence a podstaty výrobku nebo služby,
b) hlavních znaků výrobku nebo služby, jako jsou údaje o jejich dostupnosti, výhodách, rizicích, provedení, složení, příslušenství, poprodejním servisu a vyřizování reklamací a stížností, výrobním postupu a datu výroby nebo dodání, způsobu dodání, způsobilosti k účelu použití, možnosti použití, množství, specifikaci, zeměpisném nebo obchodním původu, očekávaných výsledcích jejich použití nebo výsledcích a provedených zkouškách nebo kontrolách,
c) rozsahu závazku prodávajícího, motivu pro obchodní praktiku a podstaty prodejního postupu, prohlášení nebo symbolu týkajících se přímého nebo nepřímého sponzorování nebo schválení prodávajícího nebo výrobku nebo služby,
d) ceny nebo způsobu výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody,
e) nutnosti servisu, náhradního dílu, výměny nebo opravy,
f) podstaty, charakteristických rysů a práv prodávajícího nebo jeho zástupce, například jeho identifikace a majetku, způsobilosti, postavení, schválení, přidružení nebo vztahů, práv průmyslového, obchodního nebo duševního vlastnictví nebo jeho ocenění a vyznamenání, nebo
g) práv spotřebitele, včetně práva na náhradní dodání nebo vrácení kupní ceny vyplývajících z práv z vadného plnění nebo rizika, kterému může být vystaven.
(3) Obchodní praktika se rovněž považuje za klamavou, pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, a pokud zahrnuje
a) jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s jiným výrobkem nebo službou,
b) jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s ochrannou známkou, obchodní firmou nebo jinými rozlišovacími znaky jiného prodávajícího, nebo
c) nedodržení jednoznačného závazku obsaženého v kodexu chování, k jehož dodržování se prodávající prokazatelně zavázal.


§ 5a
Klamavá opomenutí
(1) Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést podstatné informace, které v dané souvislosti spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně této koupě, které by jinak neučinil.
(2) Za klamavé opomenutí se také považuje, pokud prodávající podstatné informace uvedené v odstavci 1 zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem nebo v nevhodný čas vzhledem k okolnostem popsaným v odstavci 1 anebo neuvede obchodní záměr obchodní praktiky, není-li patrný ze souvislosti, a pokud to v obou případech vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.
(3) Nejsou-li patrné ze souvislostí, považují se v případě nabídky ke koupi za podstatné informace
a) hlavní znaky výrobku nebo služby v rozsahu odpovídajícím danému sdělovacímu prostředku, jakož i výrobku nebo službě,
b) adresa a totožnost prodávajícího nebo osoby, která jedná jeho jménem nebo na jeho účet,
c) cena včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, nebo pokud z povahy výrobku nebo služby vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu, a případně i veškeré další platby za dopravu nebo dodání, nebo pokud tyto platby nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové další platby,
d) ujednání o platebních podmínkách, dodání, plnění a vyřizování reklamací a stížností, pokud se odchylují od požadavků odborné péče,
e) právo na odstoupení od smlouvy nebo ukončení závazku, pokud tato práva existují, a podmínky jejich uplatnění.
(4) Informace, jejichž uvedení je povinné podle právních předpisů provádějících právo Evropské unie, které se týká obchodních sdělení, včetně reklamy nebo uvádění na trh, se považují za podstatné v rozsahu stanoveném právem Evropské unie.
(5) Pokud sdělovací prostředek, jímž se obchodní praktika šíří, klade omezení na prostor a čas, je třeba při rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací, vzít v úvahu tato omezení i veškerá opatření, která prodávající přijal k zajištění přístupu spotřebitelů k informacím jinými prostředky.


§ 5b
Agresivní obchodní praktika
(1) Obchodní praktika se považuje za agresivní, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodu volby nebo chování spotřebitele ve vztahu k výrobku nebo službě, a to obtěžováním, donucováním včetně použití fyzické síly nebo nepatřičným ovlivňováním, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.


(2) Při posuzování, zda je obchodní praktika agresivní, se přihlíží
a) k načasování, místu, povaze nebo době trvání obchodní praktiky,
b) ke způsobu jednání, jeho výhružnosti nebo urážlivosti,
c) k vědomému využití nepříznivé situace spotřebitele, která vede ke zhoršení úsudku spotřebitele, k ovlivnění jeho rozhodnutí ve vztahu k výrobku nebo službě,
d) k nepřiměřené mimosmluvní překážce uložené prodávajícím pro uplatnění práv spotřebitele včetně uplatnění práv na ukončení smlouvy nebo změnu výrobku nebo služby nebo změnu prodávajícího, nebo
e) k výhrůžce právně nepřípustným jednáním.

Zdroj: www.zakonyprolidi.cz

04.04.16

Jednoduše o spotřebitelském úvěru

Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Zákon č. 145/2010 Sb. má zvýšit důvěru a právní jistotu spotřebitelů a poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, aby spotřebitel mohl učinit odpovědné rozhodnutí, zda má za nabízených podmínek konkrétní úvěrovou smlouvu uzavřít a úvěr čerpat, či nikoliv. Zákon má představovat transpozici příslušné směrnice v režimu tzv. maximální harmonizace. To pak prakticky znamená, že transponující zákon se nemůže od transponované směrnice odchýlit.
Příloha č. 3 zákona 145/2010 Sb., udává povinné informace ve smlouvě, které musí vždy obsahovat, a to celkovou výši spotřebitelského úvěru, celkovou částku splatnou spotřebitelem, RPSN a další. Ač mají tyto údaje různou právní povahu, nelze některý z nich považovat za méně důležitý než jiný. Zákonodárce postavil veškeré údaje na roveň. Pokud smlouva neobsahuje informace stanovené v příloze č. 3 a spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele, pokládá se spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby ČNB a ujednání o jiných platbách jsou neplatná.
Když spotřebitel uzavírá smlouvu o spotřebitelském úvěru, tak ve formuláři dostává informace, podle kterých se rozhoduje, zda smlouvu uzavře či nikoliv. To jsou například pořizovací cena předmětu, přímá platba, poplatek za sjednání smlouvy, celková výše spotřebitelského úvěru, úroková sazba, počet splátek, výše splátky, četnost splátek, celková částka splatná spotřebitelem, RPSN, náklady spotřebitelského úvěru. Toto jsou údaje, které pokud jsou uváděny pravdivě, tak spotřebiteli dají úplnou informaci o výhodnosti spotřebitelského úvěru. Ale ve většině případů dochází k tomu, že tyto vstupní údaje nejsou uváděny správně a spotřebitel tak uzavře úvěrovou smlouvu, kterou by neuzavřel, kdyby měl správné informace. Viz příklad:



Údaje podle výpočtu věřitele
Správně uvedené údaje ve smlouvě
1
pořizovací cena předmětu
189 987 Kč
189 987 Kč
2
přímá platba
70 000 Kč
70 000 Kč
3
poplatek za sjednání smlouvy
41 995 Kč
41 995 Kč
4
celková výše spotřebitelského úvěru = pořizovací cena 189 987 Kč – přímá platba (70 000 Kč) + poplatek za sjednání smlouvy (41 995 Kč)
161 982 Kč
119 987 Kč (o poplatek 41 995 Kč méně)
5
počet splátek
84
84
6
výše splátky
2 890 Kč
2 890 Kč
7
četnost splátek
měsíční
měsíční
8
celková splatná částka
242 760 Kč
242 760 Kč
9
RPSN
13,08 %
25,66 %
10
náklady spotřebitelského úvěru
80 778 Kč
122 773 Kč

V tomto příkladu, který vychází z konkrétní úvěrové smlouvy, úvěrová společnost snížila RPSN o 12,58 %, celkovou výši spotřebitelského úvěru navýšila o poplatek za sjednání smlouvy. Spotřebitel se pak domnívá, že přeplatí o 41 995 Kč méně než ve skutečnosti. Jak vidíte, úvěrové společnosti neklamou spotřebitele jen v otázce RPSN, ale i v dalších údajích, které pro spotřebitele jsou rozhodné pro uzavření smlouvy.

Jak se může spotřebitel domoci svého práva a jaké to právo vlastně je?
Zákonodárce zakotvil speciální soukromoprávní sankci v ustanovení § 8 zákona o spotřebitelském úvěru:

§ 8 zákona 145/2010 Sb.
Důsledky porušení informační povinnosti
Jestliže smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neobsahuje informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu a spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele, pokládá se spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

Toto říká zákon, ale skutečnost je bohužel jiná. Tam, kde se spotřebitelé obrátili na Finančního arbitra, ten vyhodnotil, že RPSN je špatně a nařídil věřiteli přeúročení úvěru diskontní sazbou a navrácení poplatku. Úvěrová společnost se poté obrátila na soud, který rozhodl ve prospěch úvěrové společnosti. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že se jedná pouze o jeden údaj, a že kdyby se jednalo o údajů víc, tak by spotřebiteli právo bylo přiznáno. Z důvodu, že Finanční arbitr se zaobírá pouze výší RPSN a již ne dalšími povinnými údaji, které jsou ve smlouvách špatně, tak soud rozhodl tak, jak rozhodl.
V případě, že spotřebitelé budou chtít posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru, stačí ji v anonymizované podobě zaslat na stránky Asociace k vyhodnocení a doporučení dalšího postupu, včetně případného zastupování spotřebitele ve sporu s úvěrovými společnostmi.   


05.11.15

Nákupy on-line v EU


Evropskému spotřebitelskému centru se ozývají lidé, kteří se na základě webové prezentace e-shopu domnívali, že nakupují online z některého státu EU, avšak nakonec jim přijde zboží z Číny. Navíc nekvalitní. Jak se před podobnými problémy chránit? Takový nákup zavání nekalou obchodní praktikou.

Nákupy přes internet mají své klady, ale i rizika.
Na koncovce v adrese domény nezáleží. I e-shop tvářící se česky nebo slovensky může být úplně odjinud. To se stalo nejedné spotřebitelce, která si objednala boty nebo kabelku. Dostala nekvalitní nebo padělené zboží a když chtěla zboží vrátit nebo uplatnit reklamaci, splakala nad výdělkem. Ukázalo se, že prodávající je ze třetí země, nejspíš z Číny. Podobné je to i u jiných druhů zboží, riskantní je nakoupit třeba levnou elektroniku nebo počítač.

Co s tím může spotřebitel udělat? Hlavně by si měl podmínky prověřit, zjistit u koho nakupuje, adresu sídla, identifikační údaje, informace o způsobu vyřízení reklamace a o možnosti odstoupení od smlouvy bez udání důvodu při nákupu přes internet. Postup, jak si ověřit prodejce a předejít tak případně podvodu, je uvedený na www.evropskyspotrebitel.cz/podvod.
Zde najdete praktické informace o ochraně svých práv na jednotném trhu EU, která jsou podobná jako u nás. V případě problému pak můžete využít sítě Evropských spotřebitelských center, která mimosoudně řeší spory s obchodníky z jiných zemí Evropské unie, Norska a Islandu a která smírné řešení najde ve zhruba dvou třetinách případů.

Kontakty na ESC ČR
Štěpánská 15, 120 00 Praha 2
e-mail: esc@coi.cz; telefon: 296 366 155
www.evropskyspotrebitel.cz

Oblíbené

Načítání

Translate