15.05.16

Změna je život

Naši zákonodárci si zřejmě říkají, že změna je život a tak nás zásobují pořád novými předpisy. Už to ani nestačíme sledovat, ale kromě podstatné změny, která by mohla ulehčit při uplatnění práva spotřebitelům a týká se mimosoudního řešení, došlo v posledním znění zákona o ochraně spotřebitele (634/1992 Sb.) i k úplně nové úpravě nekalých obchodních praktik. Za pozornost stojí i přílohy tohoto zákona, kde je výčet některých nekalých a agresivních praktik vymezen a rovněž došlo k několika změnám.

Pro provozovatele e-shopů je níže uvedená citace cenná právě proto, že jsou uvedené údaje, které musí být spotřebiteli pro účely uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, vždy uvedeny. Tím není dotčena úprava podle občanského zákoníku, pouze vymezena podstata pro případný správní delikt (pokud by informace chyběla. Takové jednání je pod sankcí dozorových institucí.

§ 4
Nekalá obchodní praktika
(1) Obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny.
(2) Obchodní praktika, která může podstatně narušit ekonomické chování určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo výrobkem nebo službou, a to způsobem, který prodávající může rozumně očekávat, se hodnotí z hlediska průměrného člena této skupiny; tím nejsou dotčeny běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně.
(3) Nekalou obchodní praktikou se rozumí zejména klamavé konání podle § 5 nebo klamavé opomenutí podle § 5a a agresivní obchodní praktika podle § 5b. Obchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona.
(4) Užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí se zakazuje.

§ 5
Klamavá konání
(1) Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.
(2) Za klamavou se považuje také obchodní praktika obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl ohledně
a) existence a podstaty výrobku nebo služby,
b) hlavních znaků výrobku nebo služby, jako jsou údaje o jejich dostupnosti, výhodách, rizicích, provedení, složení, příslušenství, poprodejním servisu a vyřizování reklamací a stížností, výrobním postupu a datu výroby nebo dodání, způsobu dodání, způsobilosti k účelu použití, možnosti použití, množství, specifikaci, zeměpisném nebo obchodním původu, očekávaných výsledcích jejich použití nebo výsledcích a provedených zkouškách nebo kontrolách,
c) rozsahu závazku prodávajícího, motivu pro obchodní praktiku a podstaty prodejního postupu, prohlášení nebo symbolu týkajících se přímého nebo nepřímého sponzorování nebo schválení prodávajícího nebo výrobku nebo služby,
d) ceny nebo způsobu výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody,
e) nutnosti servisu, náhradního dílu, výměny nebo opravy,
f) podstaty, charakteristických rysů a práv prodávajícího nebo jeho zástupce, například jeho identifikace a majetku, způsobilosti, postavení, schválení, přidružení nebo vztahů, práv průmyslového, obchodního nebo duševního vlastnictví nebo jeho ocenění a vyznamenání, nebo
g) práv spotřebitele, včetně práva na náhradní dodání nebo vrácení kupní ceny vyplývajících z práv z vadného plnění nebo rizika, kterému může být vystaven.
(3) Obchodní praktika se rovněž považuje za klamavou, pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, a pokud zahrnuje
a) jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s jiným výrobkem nebo službou,
b) jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s ochrannou známkou, obchodní firmou nebo jinými rozlišovacími znaky jiného prodávajícího, nebo
c) nedodržení jednoznačného závazku obsaženého v kodexu chování, k jehož dodržování se prodávající prokazatelně zavázal.

§ 5a
Klamavá opomenutí
(1) Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést podstatné informace, které v dané souvislosti spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně této koupě, které by jinak neučinil.
(2) Za klamavé opomenutí se také považuje, pokud prodávající podstatné informace uvedené v odstavci 1 zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem nebo v nevhodný čas vzhledem k okolnostem popsaným v odstavci 1 anebo neuvede obchodní záměr obchodní praktiky, není-li patrný ze souvislosti, a pokud to v obou případech vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.
(3) Nejsou-li patrné ze souvislostí, považují se v případě nabídky ke koupi za podstatné informace
a) hlavní znaky výrobku nebo služby v rozsahu odpovídajícím danému sdělovacímu prostředku, jakož i výrobku nebo službě,
b) adresa a totožnost prodávajícího nebo osoby, která jedná jeho jménem nebo na jeho účet,
c) cena včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, nebo pokud z povahy výrobku nebo služby vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu, a případně i veškeré další platby za dopravu nebo dodání, nebo pokud tyto platby nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové další platby,
d) ujednání o platebních podmínkách, dodání, plnění a vyřizování reklamací a stížností, pokud se odchylují od požadavků odborné péče,
e) právo na odstoupení od smlouvy nebo ukončení závazku, pokud tato práva existují, a podmínky jejich uplatnění.
(4) Informace, jejichž uvedení je povinné podle právních předpisů provádějících právo Evropské unie, které se týká obchodních sdělení, včetně reklamy nebo uvádění na trh, se považují za podstatné v rozsahu stanoveném právem Evropské unie.
(5) Pokud sdělovací prostředek, jímž se obchodní praktika šíří, klade omezení na prostor a čas, je třeba při rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací, vzít v úvahu tato omezení i veškerá opatření, která prodávající přijal k zajištění přístupu spotřebitelů k informacím jinými prostředky.

§ 5b
Agresivní obchodní praktika
(1) Obchodní praktika se považuje za agresivní, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodu volby nebo chování spotřebitele ve vztahu k výrobku nebo službě, a to obtěžováním, donucováním včetně použití fyzické síly nebo nepatřičným ovlivňováním, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

(2) Při posuzování, zda je obchodní praktika agresivní, se přihlíží
a) k načasování, místu, povaze nebo době trvání obchodní praktiky,
b) ke způsobu jednání, jeho výhružnosti nebo urážlivosti,
c) k vědomému využití nepříznivé situace spotřebitele, která vede ke zhoršení úsudku spotřebitele, k ovlivnění jeho rozhodnutí ve vztahu k výrobku nebo službě,
d) k nepřiměřené mimosmluvní překážce uložené prodávajícím pro uplatnění práv spotřebitele včetně uplatnění práv na ukončení smlouvy nebo změnu výrobku nebo služby nebo změnu prodávajícího, nebo
e) k výhrůžce právně nepřípustným jednáním.

Zdroj: www.zakonyprolidi.cz

04.05.16

Větší ochrana spotřebitele = nové povinnosti pro podnikatele

V letošním roce nastalo pár změn v ochraně spotřebitele, z nichž nejvýznamnější je možnost projednat spotřebitelský spor i jinak než soudní cestou. Jedná se o mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, které vedou k tomu zmocněné osoby. Konkrétně se jedná o subjekty vymezené v § 20 d zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění a to podle věcné příslušnosti.
Spotřebitel by se měl sice o svá práva zajímat, ale nemůže vědět všechno, proto byla v § 14 uložena prodávajícím nová povinnost. Týká se všech – viz citace:

Informační povinnost o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů

(1) Prodávající informuje spotřebitele jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který je pro daný typ nabízeného, prodávaného, poskytovaného nebo zprostředkovaného výrobku nebo služby věcně příslušný. Informace musí zahrnovat též internetovou adresu tohoto subjektu. Jestliže prodávající provozuje internetové stránky, uvede tyto informace i na těchto internetových stránkách. Pokud smlouva uzavřená mezi prodávajícím a spotřebitelem odkazuje na obchodní podmínky, uvede informace podle věty první a druhé rovněž v těchto obchodních podmínkách.

(2) V případě sporu mezi spotřebitelem a prodávajícím, který se nepodařilo mezi stranami urovnat přímo, poskytne prodávající spotřebiteli informace uvedené v odstavci 1 v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.

Polemika nejspíš nastane u otázky, co je to jasný, srozumitelný a snadno dostupný způsob. To si může každý vyložit po svém. Podle našeho názoru je to například cedule na viditelném místě. Pro prodejce na internetu polemiky neplatí, ti mají prostoru dost.

Skončilo přechodné období, prodávající, nastal čas cedulí!!!





05.11.15

Nákupy on-line v EU


Evropskému spotřebitelskému centru se ozývají lidé, kteří se na základě webové prezentace e-shopu domnívali, že nakupují online z některého státu EU, avšak nakonec jim přijde zboží z Číny. Navíc nekvalitní. Jak se před podobnými problémy chránit? Takový nákup zavání nekalou obchodní praktikou.

Nákupy přes internet mají své klady, ale i rizika.
Na koncovce v adrese domény nezáleží. I e-shop tvářící se česky nebo slovensky může být úplně odjinud. To se stalo nejedné spotřebitelce, která si objednala boty nebo kabelku. Dostala nekvalitní nebo padělené zboží a když chtěla zboží vrátit nebo uplatnit reklamaci, splakala nad výdělkem. Ukázalo se, že prodávající je ze třetí země, nejspíš z Číny. Podobné je to i u jiných druhů zboží, riskantní je nakoupit třeba levnou elektroniku nebo počítač.

Co s tím může spotřebitel udělat? Hlavně by si měl podmínky prověřit, zjistit u koho nakupuje, adresu sídla, identifikační údaje, informace o způsobu vyřízení reklamace a o možnosti odstoupení od smlouvy bez udání důvodu při nákupu přes internet. Postup, jak si ověřit prodejce a předejít tak případně podvodu, je uvedený na www.evropskyspotrebitel.cz/podvod.
Zde najdete praktické informace o ochraně svých práv na jednotném trhu EU, která jsou podobná jako u nás. V případě problému pak můžete využít sítě Evropských spotřebitelských center, která mimosoudně řeší spory s obchodníky z jiných zemí Evropské unie, Norska a Islandu a která smírné řešení najde ve zhruba dvou třetinách případů.

Kontakty na ESC ČR
Štěpánská 15, 120 00 Praha 2
e-mail: esc@coi.cz; telefon: 296 366 155
www.evropskyspotrebitel.cz

10.09.15

Podmínky pro e-shopy

Dotaz: Vztahuje se povinnost mít podmínky pro e-shopy na každý obchod, i když si prodávám jenom svoje výrobky?
 
Pokud prezentujete výrobky za účelem nabídky a je možné si ze stránek nakoupit, tzn. udělat objednávku na jakékoli zboží, pak se na vás vztahují povinnosti vyplývající ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění a za porušení povinností můžete dostat sankci.
 
Povinnosti ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, specifické pro e-shop:
-            § 3 odst. 2: Prodávající nesmí po spotřebiteli v souvislosti s použitým způsobem placení požadovat poplatek převyšující náklady, které prodávajícímu v souvislosti s tímto způsobem placení vznikají.
-            § 5 odst. 4: Za důležitý údaj ve smyslu odstavce 1 písm. b) a c) se považují údaje poskytované podle § 10 odst. 1 a 2, § 12, 13, dále identifikační údaje o prodávajícím a informace požadované pro uzavření smlouvy nebo uplatnění práv z ní podle zvláštních právních předpisů.
-            § 11 a: Při prodeji zboží nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek je prodávající povinen spotřebitele předem zřetelným způsobem informovat o tom, zda platí nějaká omezení pro dodání zboží nebo poskytnutí služby a jaké způsoby platby jsou přijímány.
-            § 13: Prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění (dále jen „reklamace“), spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit.
 
Pozn.: Zvláštním právním předpisem se rozumí zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
 

11.05.15

Jak začít s e-shopem

Přišel mi hezký dotaz od neznámého pisatele, že si chce udělat internetový obchod a tam dovážet nějaký sortiment zboží, blíže neurčený a co prý má všechno dodržovat, aby neměl problém s kontrolou.
Jo, milej zlatej, i kdybych chtěla, na takovou otázku si odpověď z prstu prostě nevycucám. Nevím totiž, o jaké zboží se jedná a tak aspoň takovým podobným, co by měli stejný záměr, poradím, kde se inspirovat.
Elektronický obchod jako takový je stejný, jako prodejna. Prodejna musí splňovat spoustu věcí, které v takové základní verzi obsahuje zákon o ochraně spotřebitele. Každý podnikatel, samozřejmě, musí hledat v začátku inspiraci hlavně v zákoně živnostenském, ale to předpokládám, že už ví. Co se týká e-shopu, tak musí:
Zboží označit, napsat o něm všechny údaje, rozměry, přidat foto, popsat vlastnosti a cenu, a když to chce mít perfektní, tak třeba návod k použití nebo jiné údaje. Samozřejmě to musí mít v českém jazyce, a aby na nic nezapomněl, tak si to může podle výše uvedeného zákona zkontrolovat. Pozor, některé druhy se přes e-shop nesmí volně prodávat (kupříkladu alkohol), je dobré si zjistit, jestli existuje nějaké omezení. Svůj obchod musí řádně označit a rozsah takového označení, jakož i další povinnosti jsou upraveny hlavně v občanském zákoníku a to hodně podrobně. U e-shopu musí být třeba adresa, telefon, název provozovatele, další údaje, včetně možností zboží reklamovat nebo vrátit, pokud se zákazníkům nelíbí. A taky musí pro zákazníky vystavit obchodní podmínky a poslat jim je na základě objednávky v textové podobě.
Až sem to bylo celkem jednoduché, všechno se dá dohledat, jenomže kdo chce i dovážet a zároveň uvádět na trh, měl by zvážit, kde bude zboží nakupovat. Doveze-li z Unie, tak by to neměl být problém, hlavně si pořádně schovat nabývací doklady. Ze třetích zemí už to tak jednoduché být úplně nemusí. Záleží na tom, jestli je to výrobek ze sféry neregulované (všelijaké drobné cetky, třeba dekorace) nebo nějak regulované (kosmetika, hračky, elektro a výrobky, které musí splňovat technické požadavky podle zvláštních předpisů). V takových případech se musí posoudit shoda s předpisy a někdy i testovat. Záleží právě na tom, o jaký výrobek se jedná. Ale i obyčejné výrobky musí splňovat některé věci nad rámec běžných (například složení materiálu – textil, obuv), všechny výrobky bez rozdílu pak musí být bezpečné!
Za bezpečnost, která souvisí se zdravím, životním prostředím i jiným ohrožením spotřebitele, odpovídají všechny články v obchodním řetězci, pokud to tedy někdo doveze ze třetích zemí, odpovídá za to prostě sám. Tak to bychom tak v hrubé kostce měli něco o e-shopu.

Oblíbené

Načítání

Translate