Věta, kterou mají spotřebitelé rádi, nakoupí hlavně kvůli neodolatelnému dárku a pak se diví. Jako třeba náš zeť, koupil si nějaký nesmysl, protože k němu byl přibalen vysavač na klávesnici.
Každý z nás je na něco, on je na počítače, tak ho
chtíč přemohl a celou cestu domů se prý těšil, jak to vyzkouší. No a co
myslíte, jak to dopadlo? Nefungovalo!
Co teď s tím? Touha vyzkoušet vysavač trvala, co
třeba zkusit reklamovat? Ale kdeže! Předmětem kupní smlouvy totiž bylo něco
jiného, a to mu fungovalo správně. Reklamovat se dá jenom zakoupené zboží,
pokud vykazuje vadu. Co s nefunkčním dárkem? Ve většině domácností
existuje cosi jako odpadkový koš, pokud je to dárek většího objemu, musíte až
do kontejneru.
Dá se vůbec dárek reklamovat? Obvykle ne, ledaže by
v prodejním dokladu bylo přímo vyznačeno, že byl součástí zakoupeného
zboží (například doslovný údaj o složení balíčku) a bylo by jasné, že je dárek
zahrnutý v ceně. Ale to je málo pravděpodobné. Kdyby taková situace
nastala, pak by se ovšem musel reklamovat celý balíček, včetně bezvadného
zboží. Jako příklad mě napadá doklad z obchoďáku, kde bývá na účtence vysloveně
napsáno třeba „WC blok a čistič“ s jednou společnou cenou.
Například při předváděcích akcích, které jsou hodně
problematické, bývá nabízeno mnoho dárků a předmětem koupi bývá jedna skoro
bezcenná věc, ovšem několikanásobně předražená. Z pohledu reklamací je
tedy pro prodávajícího jenom malé riziko, spotřebitel nemá šanci vyreklamovat
v podstatě nic. A to je právě jedna z nekalých praktik, protože
spotřebitel se pod tíhou všech těch lákadel a reklamací rozhodne si tu věc
koupit, někdy třeba i na úvěr a pak mu zůstanou oči pro pláč a někdy i dluhy.
Při své práci jsem se často setkala s lidmi,
kteří se nechali podobně nachytat. A zvlášť senioři při těch nákupech, které
pro ně pořádala nějaká „cestovní kancelář“ a pak je zavřela někde v sále do
hospody, nalákala na oběd a šišku salámu, byli zamčeni a začalo „mučení“
předváděcí akcí. To musel být opravdu psychický nátlak, kterému nešlo odolat. A
když byl prodej mimo obchodní prostory omezen, tak si vylákali adresy a svolení
s návštěvou, pak přivezli zboží rovnou domů do bytu a neodešli, dokud nezískali
podpis na smlouvě.
Sama jsem jezdila na letní byt ke staré paní a ta mi
jednou přinesla ukázat, jaké si koupila hrnce. Byly sice pěkné, z nerezu,
akorát poměrně drahé. Ale ona měla doma hotovost, hrnce zaplatila a pak je
schovala někam do skříně, protože byla sama, děti neměla, bylo jí přes osmdesát
let a vlastně je nikdy nepoužila. Tu ani nemuseli lákat na dárky. Zazvonili
přímo u domku, ona neuměla odmítnout a byla v podstatě bezbranná. Tenkrát
jsem si uvědomila, jak jsou senioři zranitelní.
A ještě jeden příklad jsem kdysi řešila s paní,
která si zakoupila na předváděcí akci přístroj, co měl zlepšit její pohybové
funkce. Měla potíže s klouby, bolesti, a protože zboží předváděl „lékař“,
opravdu měl na vizitce napsaný titul, tak mu věřila, že přístroj jí od všeho
pomůže. Jenomže když ho vyzkoušela, nic se nedělo, tak se šla poradit se svým
skutečným lékařem a ten jí řekl, ať to vůbec nepoužívá, že u její nemoci by jí
ta procedura naopak ještě mohla uškodit. Chtěla zboží vrátit, ale prodejce
nekomunikoval, zjistily jsme, že to ani lékař není a podnikly jsme nějaké
kroky, aby přistoupil na smír a vrátil jí aspoň část. Nakonec byla šťastná, že
se jí peníze vrátily, přístroje se zbavila, ale byl to docela dlouhý proces. V podobných
případech to nikdy není jednoduché.
Dárky, dárky, dárečky, pozlátko na přilákání
kupujících, aby moc nepřemýšleli a nakupovali. Vypadají krásně, vábí!
Jestli něco vážně potřebujete, neokrádejte se o práva a kupte si právě to.
Ušetříte si mnoho starostí a vztek.