Nákup na internetu má rizika, která spotřebitel nemůže odhadnout, ani kdyby se snažil sebevíc. Rizikových situací je tam víc. Už samotný výběr, kdy jsme odkázáni na to, jaké informace a obrázky nám prodávající poskytne. Někdy nám tam napíše nesmysly a skutečnost vůbec neodpovídá realitě. Tohle ale můžeme ovlivnit tím, že se podíváme i u konkurence a vyhodnotíme, jestli je všechno věrohodné.
Nakupovat u obchodníka, který neposkytne kontakty a nekomunikuje, to snad může jenom blázen. Jsou ale i tací, co si rádi zvedají adrenalin za každou cenu a využijí služeb různých PO boxů, s nimiž si pinkají balíky sem a tam a rozčilují se, jak zase naletěli. Sháněním prodávajícího, který sídlí bůhvíkde, se může prodražit víc než samotný nákup.
Dejme tomu, že jsme si nakonec vybrali a zdá se nám to dobré, těšíme se, že máme dobrou cenu a objednáme si zboží, abychom si ho vizuálně prohlédli a vyzkoušeli. Kdyby bylo nejhůř, máme přece ještě 14 denní lhůtu na vyzkoušení, ne? Když nebude sedět nebo se nám nebude líbit, uhradíme poštovné a částka se nám vrátí. V ideálních a vyzkoušených obchodech to tak bez problémů funguje, spokojenost je na obou stranách, náklady za pohodlí jsou přiměřené. Jenže se mohou najít filutové, co na našem právu chtějí vydělat.
Představte si, že si zakoupíte třeba mobilní telefon. Vydáte pár tisíc za vysněný kousek a přijde vám zboží jiné kvality. Nefunguje a nemá český software. Jste zklamaní, chcete napravit nedostatek, proto kontaktujete obchod, kde vám poradí, ať využijete svého práva odstoupení od smlouvy, že si za to naúčtují náklady za snížení hodnoty zboží, protože jste telefon poškrábali. Naúčtují částku přes 1000,- Kč a to vše, aniž by ten telefon viděli. Takové chování je vrcholně sprosté. Zákon sice připouští odpovědnost spotřebitele za snížení hodnoty zboží, ale určit hodnotu snížení, aniž by podnikatel věděl, zda bylo vůbec zboží vybaleno, to mi zavání nekalým jednáním.
V mém konkrétním případě jsme vymysleli jiné řešení, výrobek byl vadný, tak to šlo, ostatním ale radím raději si připlatit na dražší zboží pár stovek a nakoupit v solidním obchodě. On totiž ten „můj“ případ nebyl první ani poslední.
