Obchodní podmínky

Od roku 2014 přišel na řadu nový občanský zákoník a s ním do života i pár změn. Jestli vás to nechávalo dosud chladným, je na čase trochu se na to podívat. Pár změn totiž zasáhlo i běžné nakupování a hlavně to internetové.

Webové obchody měly s novým rokem reagovat a umístit na stránky obchodní podmínky podle nové právní úpravy, aby si nakupující nemuseli hledat práva v zákoně, jenomže to známe! Většina se na to vybodla. Než vzpamatují, bude nová úprava už zažitá a možná vyfásnou nějakou pokutičku.  Poctiví dávno mají verzi správných.

Možná se na první pohled zdá, že změny v nakupování nejsou příliš zásadní, ale pár jich stojí za zmínku. Popletly se hlavně pojmy v zárukách. Je dobré si pamatovat, že pro případ, kdy chcete mít opravdu záruku, vyžádejte podle § 15 zákona o ochraně spotřebitele namísto záručního listu písemné potvrzení o povinnostech z vadného plnění. Právě tam by měla být jasně sjednána doba, po kterou prodávající ručí za výrobek, aby náhodou později neříkal, že už je spotřebovaný, ačkoli záruční doba ještě neuplynula.

Příjemná změna je, že v případě vrácení zboží je prodávající povinen vrátit všechny peněžní prostředky, včetně nákladů na dodání, do 14 dnů a to se někdy v praxi zadrhávalo. Ale nutno dodat, že se přece jenom veškeré zboží vrátit zpátky nemůže, existují výjimky. Spotřebitel nemá právo na odstoupení od smlouvy, u dodávky zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele nebo pro jeho vlastní osobu, u opravy nebo údržby provedené v místě určeném spotřebitelem na jeho žádost, to však neplatí v případě následného provedení jiných než vyžádaných oprav či dodání jiných než vyžádaných náhradních dílů, o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit.

Nákupy přes internet přináší někdy totiž nepříjemná překvapení a pak se hodí znát obchodní podmínky. Ty, co odkazují na staré předpisy a nejsou aktuální, nejsou k ničemu. Proto, stejně jako postaru platí: důvěřuj, ale prověřuj. Obchod, který nepodává povinné zákonné informace, nestojí ani za návštěvu. To o solidnosti a vstřícném jednání k zákazníkovu nevypovídá. Příslušná ustanovení o rozsahu informací hledejte v § 1811, 1820 a následujících.

Jak zjistit, že zboží není padělek

Na internetu jsem si koupila značkovou kabelku a po jejím převzetí mám podezření, že to není originál. Na koho se mohu obrátit?

Co se týká posuzování pravosti zboží, pak Vám doporučujeme obrátit se na soudního znalce, pokud v dané oblasti existuje, popřípadě přímo na sídlo firmy, která zastupuje na trhu práva ochranné známky. Zástupce ochranné známky je zpravidla uveden v databázi Úřadu průmyslového vlastnictví. Pokud v rejstříku není uvedený zástupce pro Českou republiku, musíte se obrátit na sídlo v EU, nebo jiného oprávněného zástupce majitele práva. Pokud si nevíte rady, kde takovou osobu hledat, doporučujeme se zeptat například v důvěryhodném obchodě, kde se podobná značka prodává nebo najít kontakty na dovozce zboží shodné značky.

Reklamační řád

Zajímalo by mne, zda je povinné mít na prodejně reklamační řád, hlavně z pohledu nové právní úpravy.

Od 1. 1. 2014 nabývá kromě občanského zákoníku účinnosti i novela zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v niž byl mj. upraven § 13 ve věci reklamací a zní takto:

Prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění (dále jen „reklamace“), spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit.

Z citovaného ustanovení lze usuzovat, že prodávající má povinnost spotřebitele informovat, tedy zpřístupnit  informace o reklamaci (například na viditelném místě umístit reklamační řád). Podmínky pro uplatnění reklamace nemohou obsahovat ustanovení v rozporu s platnou právní úpravou. 

Povinnost se týká i elektronického obchodování.

Praktické rady pro reklamaci dárků

Ježíšek letos zase naděloval a přinesl spoustu dárků dospělým i dětem. Někdy se ale netrefí a přijdou na řadu trable s nefunkčními nebo nevhodnými dárky.

Pokud se nadělující netrefí do vkusu obdarovaného nebo neodhadne velikost, pak může být problém, protože zákon s takovou situací nepočítá. Co bývalo dřív, že se mohlo zboží do určité doby vrátit, to už dávno neplatí, ledaže by na dohodu prodávající přistoupil nebo bylo zakoupeno přes internet a ještě neuplynula 14 denní lhůta na vyzkoušení. Některé obchody však výměny dárků přislíbily, tak proč je nevyužít? Ze zkušenosti radím – co je psáno, to je dáno.

A když se vyskytne na vánočním dárku vada? Bude se řešit podle starého nebo nového občanského zákoníku? Jak se bude nově při reklamaci vlastně postupovat?

U kupní smlouvy uzavřené ve starém roce se bude postupovat postaru, podle zákoníku, který zatím platí. Důležité je proto schovat doklad o koupi, aby nevznikly dohady, uplatnit práva z kupní smlouvy bez dokladu sice lze, ale je kolem toho mnohem více dohadů a problémů. To znamená, že letošní vánoční dárky požívají stejné ochrany, jako všechny doposud a nemusíme studovat nové paragrafy, se kterými si zatím ještě všichni rady nevíme. Ono to nakonec nebude tak složité, jenom si na to budeme muset postupně zvykat. Reklamace tedy zřejmě „pojedou“ od nového roku ve dvou režimech, důležité bude právě datum koupi. Ve všech případech ale platí, že by měly být uplatněny bez zbytečného odkladu a nečekat, až se toho porouchá víc. Zákazník má sice práva, ale taky svoje povinnosti.

Jak se dá „vydělat“ při nákupu

Každý, kdo uvádí na trh výrobky, musí splnit řadu povinností, stejně jako ti, kdo zboží prodávají spotřebitelům. Spotřebitelé rádi nakupují, hlavně po internetu, ale nejsou si vždy jisti, na co mají právo a na co už ne.

Spolu s rozvojem internetového obchodování nastalo i masové obcházení některých těchto povinností, což si někteří spotřebitelé asi neuvědomují nebo uvědomit nechtějí a objednávají, aniž by to zvážili. Jedná se třeba o prodej zboží formou zprostředkování obchodu nákupem rovnou ze zahraničí na přímou adresu spotřebitele. Prodávající je subjekt ze zahraničí, kupující spotřebitel a ten, co zprostředkovává, ze hry vlastně vypadne.

Lákavá cena, lákavá nabídka sortimentu zboží, které se běžně na trhu nevidí nebo se dá zvenku sehnat mnohem levněji, má však i svoje stinné stránky. Pokud je všechno v pořádku, asi není co řešit, horší je to v situaci, kdy nastane nějaký problém. A ty mohou nastat v několika případech.

Prvním je vrácení zboží, které se spotřebiteli nelíbí, protože si touto formou nemůže všechno dobře prohlédnout a vyzkoušet. Nákup od běžného webového obchodu by měl být celkem bez rizik a riziko by nemělo být ani při nákupu v některém obchodě v EU. Vrácení zboží do zemí třetího světa už může být problém. Obdobný případ je i s reklamací.

Jakýkoli nákup podobného typu má ale i další rizika, protože s největší pravděpodobností spotřebitel neobdrží veškeré informace (a pokud ano, nemusí jim rozumět), tak si nemůže ověřit, jestli výrobek splňuje veškerá kritéria bezpečnosti nebo technické parametry. Rizikovým nákupem mohou být například hračky, elektrospotřebiče nebo některé jiné výrobky, které pro uvedení na trh musí splňovat technické požadavky a proto se náklady na ověření či bezpečnostní atesty musí promítnout i do ceny.

Přímý nákup je pro prodejce takovým malým trikem, jak se dají různé povinnosti obejít, ale odpovědnost na sebe bere spotřebitel. Ten pro pár kaček někdy hodně riskuje.