Webové obchody měly s novým rokem reagovat a umístit na stránky obchodní podmínky podle nové právní úpravy, aby si nakupující nemuseli hledat práva v zákoně, jenomže to známe! Většina se na to vybodla. Než vzpamatují, bude nová úprava už zažitá a možná vyfásnou nějakou pokutičku.  Poctiví dávno mají verzi správných.
Možná se na první pohled zdá, že změny v nakupování nejsou příliš zásadní, ale pár jich stojí za zmínku. Popletly se hlavně pojmy v zárukách. Je dobré si pamatovat, že pro případ, kdy chcete mít opravdu záruku, vyžádejte podle § 15 zákona o ochraně spotřebitele namísto záručního listu písemné potvrzení o povinnostech z vadného plnění. Právě tam by měla být jasně sjednána doba, po kterou prodávající ručí za výrobek, aby náhodou později neříkal, že už je spotřebovaný, ačkoli záruční doba ještě neuplynula.
Příjemná změna je, že v případě vrácení zboží je prodávající povinen vrátit všechny peněžní prostředky, včetně nákladů na dodání, do 14 dnů a to se někdy v praxi zadrhávalo. Ale nutno dodat, že se přece jenom veškeré zboží vrátit zpátky nemůže, existují výjimky. Spotřebitel nemá právo na odstoupení od smlouvy, u dodávky zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele nebo pro jeho vlastní osobu, u opravy nebo údržby provedené v místě určeném spotřebitelem na jeho žádost, to však neplatí v případě následného provedení jiných než vyžádaných oprav či dodání jiných než vyžádaných náhradních dílů, o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit.
Nákupy přes internet přináší někdy totiž nepříjemná překvapení a pak se hodí znát obchodní podmínky. Ty, co odkazují na staré předpisy a nejsou aktuální, nejsou k ničemu. Proto, stejně jako postaru platí: důvěřuj, ale prověřuj. Obchod, který nepodává povinné zákonné informace, nestojí ani za návštěvu. To o solidnosti a vstřícném jednání k zákazníkovu nevypovídá. Příslušná ustanovení o rozsahu informací hledejte v § 1811, 1820 a následujících.