18.07.13

Jak se dá „vydělat“ při nákupu

Každý, kdo uvádí na trh výrobky, musí splnit řadu povinností, stejně jako ti, kdo zboží prodávají spotřebitelům. Spotřebitelé rádi nakupují, hlavně po internetu, ale nejsou si vždy jisti, na co mají právo a na co už ne.
Spolu s rozvojem internetového obchodování nastalo i masové obcházení některých těchto povinností, což si někteří spotřebitelé asi neuvědomují nebo uvědomit nechtějí a objednávají, aniž by to zvážili. Jedná se třeba o prodej zboží formou zprostředkování obchodu nákupem rovnou ze zahraničí na přímou adresu spotřebitele. Prodávající je subjekt ze zahraničí, kupující spotřebitel a ten, co zprostředkovává, ze hry vlastně vypadne.
Lákavá cena, lákavá nabídka sortimentu zboží, které se běžně na trhu nevidí nebo se dá zvenku sehnat mnohem levněji, má však i svoje stinné stránky. Pokud je všechno v pořádku, asi není co řešit, horší je to v situaci, kdy nastane nějaký problém. A ty mohou nastat v několika případech.
Prvním je vrácení zboží, které se spotřebiteli nelíbí, protože si touto formou nemůže všechno dobře prohlédnout a vyzkoušet. Nákup od běžného webového obchodu by měl být celkem bez rizik a riziko by nemělo být ani při nákupu v některém obchodě v EU. Vrácení zboží do zemí třetího světa už může být problém. Obdobný případ je i s reklamací.
Jakýkoli nákup podobného typu má ale i další rizika, protože s největší pravděpodobností spotřebitel neobdrží veškeré informace (a pokud ano, nemusí jim rozumět), tak si nemůže ověřit, jestli výrobek splňuje veškerá kritéria bezpečnosti nebo technické parametry. Rizikovým nákupem mohou být například hračky, elektrospotřebiče nebo některé jiné výrobky, které pro uvedení na trh musí splňovat technické požadavky a proto se náklady na ověření či bezpečnostní atesty musí promítnout i do ceny.
Přímý nákup je pro prodejce takovým malým trikem, jak se dají různé povinnosti obejít, ale odpovědnost na sebe bere spotřebitel. Ten pro pár kaček někdy hodně riskuje.

Oblíbené

Translate