Poskytování plastových odnosných tašek za úhradu

Můžete mi poradit, jak je to s povinností účtovat odnosné tašky?

Novela zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, upravila problematiku v souladu s předpisy EU, neboť byla implementována Směrnice EU 2015/720. Zákon problematiku upravuje v ust. § 3 takto:

(1) Osoba, která uvádí na trh obal, je povinna zajistit, aby hmotnost a objem obalu byly co nejmenší při dodržení požadavků kladených na balený výrobek a při zachování jeho přijatelnosti pro spotřebitele nebo jiného konečného uživatele, s cílem snížit množství odpadu z obalů, který je nutno odstranit.
(2) Je-li obal pro určitý výrobek zhotoven v souladu s harmonizovanými českými technickými normami, považují se požadavky podle odstavce 1 za splněné.
(3) Plastová odnosná taška smí být v místě prodeje výrobků poskytnuta spotřebiteli minimálně za náhradu nákladů, které odpovídají nákladům na její pořízení. To neplatí, jde-li o velmi lehkou plastovou odnosnou tašku.

Pro upřesnění – zákaz poskytnutí tašek se vztahuje na všechny obaly o tloušťce 15 mikronů, tedy pro představu, zdarma může být poskytnut obal odpovídající tenkým sáčkům poskytujícím prodejci běžně na ovoce či zeleninu.

Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že poskytne v místě prodeje výrobků spotřebiteli plastovou odnosnou tašku jinak než způsobem uvedeným v § 3 odst. 3. Porušení je pod sankcí až 500 000 Kč.

Chyby při prodeji přes internet

V současné době podle statistických údajů zhruba polovina Čechů nakupuje přes internet. Nejčastěji nakupují oblečení a obuv, drogerii, hračky, hry nebo knihy, noviny a časopisy, dále elektroniku a sportovní potřeby. V posledních letech stále více spotřebitelů využívá e-shopy i ke koupi potravin. Od roku 2010 byl zaznamenán nárůst nákupu spotřebitelů přes internet přibližně desetinásobně. Podle průzkumů takto nakupuje více než 11 % spotřebitelů a číslo se bude zvyšovat.

Nákup v e-shopu má svoje výhody, ale také rizika. Na některá rizika nákupu přes internet jsme v minulosti již upozorňovali, nyní uvádíme fakta, která vyčíslila ve výroční zprávě za rok 2018 Česká obchodní inspekce, dozorová instituce oprávněná ke kontrole prodeje přes internet u většiny spotřebního zboží (s výjimkou potravin a předmětů běžného užívání). V roce 2018 zkontrolovala celkem 992 internetových obchodů a uvedla nejčastější chyby, které byly při kontrolách zjištěny. Nedostatky zjistila v 851 případě, tedy v 85,8 %. Zpráva uvádí i čísla z předešlých let, podle nichž procento závad vykazuje dlouhodobě setrvalý stav. Ačkoli podíl obchodů přes internet meziročně stoupá, počet kontrol se překvapivě naopak snižuje.

Nejčastější závadou v roce 2018 bylo porušování zákazu nekalých obchodních praktik, které bylo zjištěno v 683 případech, na druhém místě pak nesplnění povinností prodávajícího informovat spotřebitele o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, a to v 518 případech, třetí místo pak patří nedostatkům v podávání informací o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění, spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, celkem ve 441 případech.

Spotřebitele nelze než varovat, aby si dali pozor zejména na nekalé obchodní praktiky a řádně si přečetli informace o reklamacích, na prodejce apelujeme, aby si na svém shopu uvedené informace zkontrolovali.

Zdroj:

ČOI - zde

ČSÚ - zde

Slevy - spolehlivé lákadlo

Ačkoli se v poslední době zdá, že se Česká obchodní inspekce věnuje zejména kontrole nalévání alkoholu mladistvým a pohonným hmotám, při delším pátrání na webu ČOI se spotřebitel dočte i výsledky kontrol zaměřených na slevové akce a ty se zdají být poměrně varující.
Naši spotřebitelé holdují nákupu výrobku ve slevách, zejména když potřebují ušetřit a proto by rozhodně neměli nakupovat za každou cenu, ale zajímat se i o to, jakých fint ze strany prodejců se vyvarovat, jelikož nabídka slev je často marketingový tah, nikoli skutečnost. 
Výsledky kontrol zveřejněné na webu ČOI za rok 2018 odhalily, že závady byly zjištěny při 47,7% kontrol, kterých bylo více než 3000. Prodejci prý porušují předpisy, zejména zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, za což jim byly uloženy tučné pokuty. Kdo by měl zájem o konkrétní informace, může nahlédnout do tiskové zprávy zde.

Prodávající opakovali nejčastěji chyby přetrvávající z minulých období, to znamená neoznačení správné ceny a správné vyznačení slev, nepodání informací o ceně v souladu s cenovými předpisy a další nejčastější závadou byly pak chyby při vydávání dokladu o zakoupení výrobku.

Kontroly cen sice patří k tradičním, ale procento závad svědčí o tom, že se prodávající z pokut nechtějí poučit nebo svoje povinnosti stále nechápou. A spotřebitelé jim nejspíš chyby stále odpouští. Jó, sleva je někdy drahá!

Nekalé praktiky na sociálních sítích

Sociální sítě se staly významným místem na internetu, kde trávíme spoustu volného času a jsme více přístupní všemu, co je s tím spojeno.

Máte účet na některé sociální síti? Nechci záměrně žádnou jmenovat, ačkoli nemám účet na všech, troufám si napsat, že to bude asi založeno na podobném principu. Jednoduše – kdo má přístup na sociální síť, může, kromě komunikace, také nabízet své služby a kontakty. Obyčejná reklama, tak jak ji známe, jako forma propagace, je možná v pořádku. Slevy jsou nyní nástrojem reklamy a tak není divu, že právě na těchto sítích ovládají neskutečné nabídky naše účty. Nemyslím jenom ty na sociálních sítích.
Dobře, chápu, že využívání výhod je významným lákadlem pro klientelu, internet je neuvěřitelné médium a skýtá neskutečné možnosti. Mému oku však neušly některé jevy, které už hraničí s využíváním tohoto média k porušování obchodní etiky a troufám si napsat, i porušování práva. A to třeba nabídkou zboží, které, už na první pohled věci trochu znalé osoby, porušuje právo duševního vlastnictví.
Podrobnějším průzkumem subjektů, které takové zboží nabízí, lze zpravidla dojít k závěru, že subjekt nemá sídlo v ČR nebo o něm existují na internetu dosti negativní reference. Má-li však spotřebitel touhu zakoupit si na základě takové prezentace zboží, o němž neví vůbec nic, riskuje, že se občas netrefí. Výsledkem bývá rozčarování, vrácení zboží a pak i dohady o vynaložené peníze. V případě podezření na porušování práva duševního vlastnictví je to docela problematické, protože ve stadiu „tvrzení proti tvrzení“ je nutný odborný posudek a ten už se řádově pohybuje v tisících a ne stokorunách. Pak následuje soudní tahanice a radost z ušetřených pár set je ta tam. Ovšem toto je pořád v moci a na rozhodnutí kupujícího. Třeba mu neznačkové stačí a těch pár stovek oželí.

Jiná situace je, pokud je nabídka zboží nebo služeb vázána na některé produkty, například hry. Uživatel sociální sítě touží pokročit, zakoupit si kredity, aby mohl hrát a tak využije nabídku „výhodné“ služby nebo zboží, které provozovatel hry nabízí současně s výhodou získání herních kreditů. Zde už to lehce zavání manipulací uživatele, protože se rozhoduje pod větším tlakem, bez informací. V touze získat kredity se mu nabídka může zdát výhodnější (a opravdu zdánlivě je) a tak se třeba nechá zlákat a objedná. Může se stát, že zaplacením částky celá věc neskončí. Kredity dostává po zaplacení, takže mu zřejmě budou na účet připsány, avšak poskytovatel služby nebo prodejce zboží následně neplní.
Jaké možnosti má spotřebitel v takovém případě? Peníze vydal, získal kredity, pokud si řádně nepřečte podmínky, o kterých si dovolím pochybovat, že tam vůbec byly, ani neví, komu co poslal a co vlastně uzavřel. Tomu se dá říci důkazní nouze. Co s tím teď? V občanskoprávních vztazích nezbývá, než se soudit. Bez důkazů? O stokorunu? Spotřebitel nejspíš mávne rukou a je rád, že dostal aspoň ty kredity. A nechá si zase líbit úplně všechno. Mně to připadá přinejmenším jako nekalá praktika, ne-li přímo podvod. Jestli je to takto nabízeno již s úmyslem, však nedokážu.

A. B.

Povinné informace o mimosoudním řešení sporů (eshopy)

Citujeme ze stanoviska MPO, zda musí prodávající na stránkách poskytovat obě informace o subjektech pro mimosoudní řešení sporů (ADR i ODR).

K Vašemu dotazu ze dne 25. července 2018, který se týká informační povinnosti internetového obchodu ve vztahu k ADR a ODR, Vám sděluji následující.

Internetový obchod musí informovat jak o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů podle § 14 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZOS“), tak podle čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line (dále „ODR“). Jde o dvě různé informace, které by měl spotřebitel od obchodníka obdržet. V případě ZOS se jedná o informaci o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů příslušném k řešení případného sporu podle § 20e ZOS. Podle typu nabízeného, prodávaného, poskytovaného nebo zprostředkovaného výrobku nebo služby se může jednat o finančního arbitra, Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad, Českou obchodní inspekci, případně některý zpověřených subjektů. Naproti tomu v informaci podle čl. 14 ODR se jedná o elektronický odkaz na platformu pro řešení sporů on-line, která je zřízena citovaným nařízením a která je spravována Evropskou komisí. Na základě tohoto ustanovení musí internetoví obchodníci informovat též o své e-mailové adrese.

Přestupku podle § 24 odst. 7 písm. m) ZOS se tedy dopustí prodávající, který nesplní informační povinnosti uvedené jak v § 14 ZOS, tak včl. 14 ODR.