Jak si ověřit podnikatele?

Častým dotazem při řešení problémů s e-shopem bývá, jak si má spotřebitel ověřit, zda podnikatel, který nabízí zboží nebo služby, vůbec existuje. Podle našich zkušeností rozhodně stojí za to zjistit před uzavřením smlouvy, jestli je obchod správně označen totožností prodávajícího.

Co je totožnost? Jsou o tom sice dohady, ale minimálně název firmy a adresa. Uvedení názvu firmy jinak patří k nešvarům, před kterými bychom chtěli varovat. Poctivý podnikatel se nemá totiž za co stydět a zpravidla uvádí adresu, IČ i telefonní či e-mailový kontakt. Anonymní kontaktní formulář opravdu nestačí, u anonymů raději nenakupujte.

Vynecháme-li anonymní stránky, obrátíme se raději na ty, co nabízí jméno a kontaktní údaje. Důvěřuj, ale prověřuj, říká se a tak si ty „poctivé“ ještě trochu proklepneme. Kdo neví jak, tak tady je návod:

Máte-li název firmy a IČ, zadejte adresu wwwinfo.mfcr.cz

Podle jednoho údaje prověříte správnost ostatních a tak máte aspoň jistotu, že v případě problémů se zbožím nebo při reklamaci najdete tu správnou osobu. Zjistíte, zda je možné komunikovat s obchodem v ČR, či zda je nutné psát do ciziny. To všechno může hrát roli při vašem rozhodování, protože psát si s cizinou není zadarmo.

Nemůžeme radit ani zakazovat, ale jenom upozornit. Jsou obchody, které fungují přes PO box. Zpravidla bývají anonymní, takže jsou v té kategorii, kde nakupování nedoporučujeme, přesto si tam spousta lidí nakoupí. Jak je uvedeno výše, problém může nastat vždycky. V takovém případě bude vaším partnerem jen PO box. A ten bývá hodně asertivní. Máte k němu důvěru?

Pro změnu o nekalých praktikách

Všichni, kdo sledují problematiku nekalých praktik, si všimli změny, která nastala začátkem letošního roku právě v této oblasti. Konkrétně zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., v platném znění, byl několikrát novelizován a přinesl pár změn.

Z paragrafů příslušných pro nekalé praktiky zmizela problematika porušování některých práv duševního vlastnictví. Nově je začleněna pod § 8, kde se striktně a jednoznačně říká:

"Nabízet za účelem prodeje, prodávat a skladovat výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví nebo neoprávněné užívání označení chráněného podle zvláštního právního předpisu, se zakazuje."

O falzifikátech tedy nemůže být debat, jestli klamou nebo neklamou, nabídka, prodej i skladování jsou jednoduše zakázané. O tom, proč je to přísněji posuzováno, si povíme někdy jindy, nyní k těm nekalým praktikám.

Definice nekalých praktik je shodná, rozdíl je však v jejich rozlišení na klamavá konání, klamavá opomenutí a agresivní obchodní praktiky. Ať je to tak nebo tak, nekalé praktiky jsou nadále zakázané.

Výčet klamavých jednání, konání a agresivních obchodních praktik, které jsou jistě vyjmenovány jasně a srozumitelně, doplňují dvě přílohy zákona, kde jsou vyjmenované praktiky, které se za nekalé považují vždy. Bohužel, některé praktiky i z příloh zákona se nadále na trhu vyskytují. Zřejmě je osvěta špatná, povědomí o plnění povinností vůči spotřebitelům mizivé, proto by neškodilo si nekalé praktiky připomenout.

Voják se stará, voják má a my, co si opakujeme správné zásady chování vůči spotřebitelům, se nekalých praktik nemusíme bát. Že?

Informace pro spotřebitele

Jak jsme avizovali v průběhu léta, pro spotřebitele z okolí Slaného, Rakovníka, Kladna a kohokoli dalšího máme novou poradnu.

Můžete se osobně dostavit na adresu Masarykovo náměstí 111, 274 01 Slaný a to každý čtvrtek od 14 do 16 hodin.

Poradna je zpřístupněna v prostorách firmy AD HOC CZ s. r. o. Poradíme vám se vším, co se týká spotřebitelských práv, financování, internetového obchodování a ochrany spotřebitele obecně. Přijďte, rádi vás uvidíme. Poradna je zdarma.

Vrácení peněz ve 14 denní lhůtě

Častým dotazem našich spotřebitelů je otázka, zda jsou prodávající povinni vrátit peníze za nevhodné zboží zakoupené v tzv. "kamenné prodejně".

Jedním slovem NEJSOU.

Podmínka pro vznik práva na vrácení peněz za zboží ve 14 denní lhůtě je nákup tohoto zboží distančním způsobem (tzn. z internetu, z katalogu, tzv. na dálku - například i v prostorách mimo obvyklého místa k podnikání).

Jiná situace by byla, kdyby se prodávající před sjednáním koupi zavázal, že zboží ve sjednané lhůtě vrátit lze, tato informace by však musela být sdělena nejlépe na dokladu o zakoupení, popřípadě jiným způsobem tak, aby se nedala zpochybnit (některé řetězce to umožňují). Je však třeba se informovat raději dopředu.

O úvěrech s předsedou Asociace za ochranu trhu Ing. Jiřím Pěkným

Otázka:  Zabývá se vaše asociace i otázkou spotřebitelského úvěrování?  

Odpověď: Ano. V roce 2013 jsem ještě jako ředitel regionu objevil nesprávnosti, špatné údaje ve smlouvách, u smluv na ojetá vozidla špatně uváděnou RPSN a další údaje. Bohužel, podle mých dosavadních zkušeností úvěrové společnosti od té doby sice opravily RPSN, ale v dalších údajích pochybení zůstala.

Zásadním pochybením je, dle mého názoru, pro spotřebitele více zavádějící než nesprávné RPSN. Dochází k tomu, že ve smlouvách je smíchána varianta výpočtu podle modelu Finančního arbitra a varianta výpočtu podle Evropské komise, takže takové údaje jsou matoucí, protože náklady spotřebitelského úvěru se zdají být o desetitisíce nižší, než jsou ve skutečnosti.

Správný výpočet RPSN je možno dosáhnout buď cestou výpočtu Finančního arbitra, kdy se do celkové výše spotřebitelského úvěru a do celkové částky splatné spotřebitelem připočítává navíc poplatek za sjednání smlouvy anebo cestou podle Evropské komise, kdy se poplatek za sjednání smlouvy nepřipočítává. Úvěrové společnosti v úvěrových smlouvách uvádějí celkovou výši spotřebitelského úvěru podle Finančního arbitra (tj. navýšenou o poplatek za sjednání smlouvy) a celkovou částku splatnou spotřebitelem podle Evropské komise (tj. bez poplatku). V tu chvíli se spotřebitel domnívá, že jeho přeplatek je nižší o poplatek za sjednání smlouvy.

Nezbývá, než se ptát: ví o tom dozorové orgány?

Samozřejmě. Mně je známo, že již 19. 5. 2014 k této problematice byly vydány modelové příklady. A proč to úvěrové společnosti pořád dělají, když se o tom ví, píše se o tom v tisku, je to veřejné? Zřejmě z důvodu zisku. Tato otázka by však měla zajímat spíš dozorové orgány. Podle dostupných informací se tím zabývají a s některými firmami bylo zahájeno správní řízení. Přesto se stejný problém vyskytuje dál. Jako bývalý vrcholový manažer dozorové instituce se tedy ptám, je možné, aby úvěrové společnosti takto poškozovaly spotřebitele? Jsem optimista a věřím, že nový zákon, kde dohled bude na České národní bance tomuto protiprávnímu jednání ze strany úvěrových společností zabrání.

Jak se dá podobnému jednání čelit? Asociace nabízí spotřebiteli posouzení úvěrových smluv a případné zastupování ve sporech s úvěrovými společnostmi. Můžeme poskytnout i poradenství za účelem prevence. Napište nám!

 

Autor: Ing. Jiří Pěkný

předseda  Asociace za ochranu trhu