Samozřejmě nejspíš dáme i na doporučení, kterých je na internetu vždycky dost. Takže stačí objednat a pak už si užívat parádu nebo cokoli jiného. Přijde zboží, zaplatíme. Někdy to uděláme obráceně a zboží třeba vůbec nepřijde, ale tento případ rozebírat nebudu, to je jiná kategorie. Předpokládejme, že jsme si vybrali a přišlo to, co jsme opravdu chtěli. Přece nic neriskujeme, cokoli můžeme do 14 dnů vrátit a když si to necháme a projeví se vada, reklamovat.
Jsou-li stránky vyvedené v češtině, není předpoklad, že by tam byla nějaká zrada. I tak se ale vyplatí podívat se aspoň na kontakty, zda má prodejce uvedené telefonní číslo, jiný kontakt než jenom e-mail a třeba výdejní místo. Komunikace před i při prodeji, například se zeptat na vlastnosti výrobku, také leccos napoví.
Vyskytují se ale i obchody, kde je uvedené telefonní číslo někde v Evropě, pro odesílání slouží jen P. O. Box nebo nic neříkající název firmy s podivnou adresou a také je uveden údaj, že se nedá komunikovat jinak než e-mailem. Ke všemu je zboží někde mimo ČR.
Je to trochu podivné, ale i tohle může být pořádku. Třeba to všechno proběhne hladce, ale také se může stát, že zašlou něco jiného či vadného a přijde na řadu vypořádat se s tím v souladu s předpisy. Ty to ošetřují dobře, jednak máme naše národní, jednak je vše upraveno evropskou legislativou. Pro úspěšné vymáhání ale nestačí mít balíček. Chce to ještě vědět, kdo to prodal a mít nějaké věrohodné důkazy.
V poslední době jsem se setkala s případem, kdy se navenek zdálo všechno v pořádku. Pěkně vyvedené jméno firmy, na telefonním kontaktu komunikovali a zboží zaslali podle přání. Ale zákazníkovi se zdálo, že je to padělek a tak to chtěl vrátit. Za tím účelem si lépe pročetl podmínky a zjistil, že mu prodejce jednostranně práva omezuje a právě tím se ohání. Hledal tedy další cestu, chtěl jít ke kováři. Zapátral v obchodním rejstříku a tam žádná podobná firma nebyla. Jediný kontakt uvedený na stránkách byl v jednom státě Unie a z registru domén se dozvěděl, že ji provozuje subjekt úplně jiný. Dopravce balíčku sdělil, že ve veškerých evidencích je jen shodná adresa a nelze ověřit, odkud to bylo vlastně posláno. Jasně, adresa na zásilce musí být sice uvedená, ale kdo zkoumá, jestli skutečně platí?
Teoreticky existují instituce, které by se tím mohly zabývat. Můžete rozeslat stížnosti na všechny v příslušných státech, ale průkaznost zjištění bude tak mizivá, že se to nejspíš jenom odloží. A tak má takové podnikání vlastně zelenou. Stačí, aby kupující pořád nakupovali. Dokud nepochopí, že dobrá cena není všechno, pšenka prodejci vesele pokvete. Kdo by chtěl přece jen nakupovat v klidu, mohl by si ověřit aspoň údaje o firmě. Pro doplnění ještě dodávám, že nákupy mimo EU (třeba z USA) neupravují žádné režimy, tady je jakákoli rada, oproti vidině levného nákupu, drahá.