Česká obchodní inspekce zveřejnila na svých stránkách seznam rizikových e-shopů.
Doporučujeme varování zvážit a nákupy zboží u těchto prodejců nerealizovat.
Rizikové e-shopy najdete zde
Česká obchodní inspekce zveřejnila na svých stránkách seznam rizikových e-shopů.
Doporučujeme varování zvážit a nákupy zboží u těchto prodejců nerealizovat.
Rizikové e-shopy najdete zde
Často se setkáváme s dotazem, jak zařídit provozovnu na prodej zboží nebo pro drobné služby péče o tělo.
Při plánování provozovny je
třeba zvážit, jaké zboží chcete prodávat, zda chcete poskytovat občerstvení
nebo služby osobního charakteru (například kosmetiku, masáže, apod.) Některé služby
mohou epidemiologicky závažnou činností (občerstvení, kadeřnictví, služby péče
o tělo) a pak je nutné splnit podmínky vyplývající ze zvláštního předpisu
(konkrétně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, v platném znění a dalších předpisů s ním
souvisejících (Vyhláška 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o
zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných).
Při plánování je třeba vzít v úvahu i předpis pro podmínky na pracovišti.
Konkrétní podmínky poskytují webové stránky příslušné hygienické stanice.
Prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, a pokud to povaha výrobku nebo forma prodeje vyžaduje, názvem výrobku, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití.
Pokud nelze výrobky označit přímo, musí je označit jiným vhodným způsobem, případně pravdivě sdělit. Nesmí odstraňovat ani měnit označení uvedené výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem. Obuv musí být ještě označena podle prováděcího předpisu údaji o materiálech použitých v jejích hlavních částech, textilní výrobky podle Nařízení EU ještě údaji o materiálovém složení.
Nelze-li prodávané výrobky označit přímo, musí je prodávající viditelně a srozumitelně označit údaji jiným vhodným způsobem. Není-li možné nebo účelné prodávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen tyto údaje na požádání spotřebitele nebo orgánů kontroly, pravdivě sdělit, popřípadě doložit. Nemělo by se stávat, že na dotaz odpoví prodavač: „Já nevím!“
A – teď je to tady zase – poskytnuté informace musí být v češtině, některé mohou být poskytnuty v podobě symbolů a fyzikální veličiny musí být vyjádřeny v měřících jednotkách.
Je jasné, že pokud za to má prodávající odpovídat, pak musí znát sortiment, ohlídat si, aby bylo zboží označeno od výrobce nebo dovozce, popřípadě takové označení zajistit.
Zákonem o ochraně spotřebitele je prodávajícím uloženo mnoho povinností, protože odpovídají i za to, o čem nemusí mít povědomí a nemohou to ovlivnit. Například u značkového zboží odpovídají za to, že je zboží originál (a kdyby nebyl, těžko se to dá poznat na první pohled), i za to, že informace jsou pravdivé a úplné (to také nemůže zaručit zcela, protože informace zpravidla na výrobek dává výrobce a jedině on ví, jestli je výrobek označen třeba značkou CE oprávněně nebo ne). Stejně tak co se týká kvality, prodávající asi těžko něco ovlivní.
Z dalších předpisů pak zmíním jenom povinnost podle zákona o obecné bezpečností opatřit výrobek informacemi umožňujícími posouzení rizik spojených s jeho užíváním nebo jakýmikoliv informacemi, které mají vztah k bezpečnosti výrobku. Distributor (prodávající) odpovídá za to, že nesmí distribuovat takové výrobky uvedené na trh, o nichž na základě svých informací a odborných znalostí ví nebo může předpokládat, že požadavkům na bezpečnost výrobků neodpovídají.
Uvedené informace jsou jen základní, které by měly být samozřejmostí, aby spotřebitel netápal. Jeho ale zajímají i další informace, protože se chce například chovat nějakým životním stylem, chránit zvířata, zajímá ho například, zda výrobky nebyly zkoušeny na zvířatech, zda neničí životní prostředí, zda mají konkrétní vlastnosti a mnoho dalších. Co se týká potravin, tam se sledují výživové hodnoty, dietetická doporučení, obsah některých složek, složení výrobku, u kosmetiky zase třeba alergeny, vhodnost užití při určité nemoci ... je toho moc. A proto skoro na každý sortiment existuje jiný předpis, který upravuje další povinnosti všech subjektů, které se na zpracování výrobku podílí.
Tak to jenom tak pro shrnutí, aby bylo jasné, že i takhle zdánlivě jednoduchá problematika má mnoho zádrhelů, které si při každodenních nákupech ani neuvědomujeme.
Zdroj: https://alicebaresova1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=788633
Taky jste to zažili? Koupíte si výrobek a zjistíte, že tam není český návod. Někdy se dá najít na internetu, ale jste povinni se tím zabývat?
Zákon o ochraně spotřebitele ukládá povinnost prodávat výrobky s písemným návodem „jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání“. Takže těžko říci. Třeba kladivo si nejspíš koupíme jednou za život a návod k němu nehledáme. Zlaté české ručičky si poradí a hlavička leccos vyřeší. Dlouho na to stačil selský rozum, ale pak to upravil zákon o technických požadavcích na výrobky a zákon o obecné bezpečnosti.
Zákon o technických požadavcích na výrobky stanovuje zvláštní pravidla pro posuzování různých komodit zboží a taky podmínky pro uvedení na trh. Zákon o obecné bezpečnosti pravidla pro všechny výrobky a služby, které neměly jiné podmínky. Uložil další povinnosti všem osobám v obchodním řetězci a to tak, že musí vyrábět, dodávat, dovážet a prodávat jen bezpečné výrobky.
Bezpečný výrobek se posuzuje podle mnoha kritérií a důležitým je poskytnutí informací spotřebiteli, včetně návodu, a to v českém jazyce.
A když návod v českém jazyce nemáte, lze to reklamovat. Podle § 2161 odst. 1 písm. e) občanského zákoníku totiž prodávající odpovídá za to, že zboží při prodeji mj. „vyhovuje požadavkům právních předpisů“. Zboží, které nemá návod v českém jazyce (za předpokladu, že je návod pro užití nebo uvedení do provozu výrobku potřeba nebo byl dodán pouze v cizím jazyce) požadavkům právních předpisů nevyhovuje.
P.S.: Uvědomila jsem si, že to nelze uplatnit ve všech případech, třeba u softwaru, ale běžným spotřebním zbožím jsou elektrospotřebiče a tam je rozhodně namístě se bránit.
Zdroj: https://alicebaresova1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=788423
Dotázali jsme se České
obchodní inspekce, jak správně označit cenu ve vztahu k množství konkrétně
u čepovaného piva.
Dotaz:
V dřívější praxi bylo obvyklé
podávat čepované pivo v množství 0,5 l, 0,4 l, 0,3 l, u balených piv pak
bylo uváděno množství podle balení. V současné době se vyskytuje nabídka
piva v množství 0,47 l, 0,28 l, případně jiné alternativy. Zaznamenali
jsme i označení ceny za 0,5 l a upozornění na možnou odchylku.
Domníváme se, že uvedení ceny ve vztahu
ke konkrétnímu množství je v souladu s cenovým předpisem, za
podmínky, že spotřebiteli budou pro přeměření poskytnuty ověřené odměrky, pomocí
nichž si bude mít možnost nápoj překontrolovat. Rovněž se domníváme, že uvedení
ceny s poznámkou o přípustné odchylce není v souladu s předpisy
(nejedná se o konečnou cenu a ani nám není známo, že by ČOI při kontrole takové
odchylky zohledňovala).
Žádáme
Vás o vyjádření, zda je přípustné zohledňovat při podávání piva (tedy nápoje,
který má specifické vlastnosti) odchylku, či nikoli
Odpověď:
Vámi uváděná praxe restauračních zařízení nijak neodporuje zákonným předpisům, jelikož žádný prováděcí předpis neukládá, že čepované nápoje mohou být podávány pouze v mírách jako je 0,2 l, 0,3 l, 0,5 l atd. Žádný prováděcí předpis zároveň prodávajícímu neukládá, že čepované či rozlévané nápoje musí výlučně podávat v úředně ověřené výčepní nádobě, tedy např. půllitru s ryskou. Prodejci je pouze zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění (dále jen „ZOS“), uložena povinnost dodržování poctivosti prodeje, tedy v případě nápojů dodržení deklarované míry a zároveň spotřebiteli umožnit kontrolu správnosti těchto údajů.
V praxi to znamená, že je nápoj buď již podán v úředně ověřeném
výčepním skle, odpovídající objemovému množství podávaného nápoje a je tedy
možné si správnost údajů ihned ověřit. Nebo pokud má zákazník pochybnosti o
dodržení deklarovaného množství (např. z důvodu, že použité sklo
nedisponuje ryskou deklarovaného objemu nápoje), má zákonné právo
prodávajícího vyzvat k tomu, aby nápoj přelil pro kontrolu do metrologicky
schváleného měřidla, na kterém bude příslušná objemová míra podávaného nápoje
uvedena. Odchylku od deklarované míry uvedené v nápojovém lístku ZOS
nepřipouští.