Novinky v předpisech

Co se týká ochrany trhu, mohly by vás zajímat některé novinky týkající se sledovaných předpisů, na které bychom rádi upozornili:

Vyhláška 319/2019 Sb., upravuje náležitosti označování kombinovaných praček se sušičkou energetickými štítky a jejich umísťování, provedení a obsah energetických štítků, informačních listů a technické dokumentace, metody a postupy měření, údaje požadované při prodeji na dálku a určení třídy energetické účinnosti, požadavky na ekodesign, náležitosti označování CE, obsah ES prohlášení o shodě, postupy posuzování shody a předpoklad shody výrobků spojených se spotřebou energie, postupy ověřování požadavků na ekodesign a poskytování informací o výrobku spojeném se spotřebou energie a jeho užívání.

Zákon č. 311/2019 Sb., ze dne 30. října 2019, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů nově upravuje některé podmínky v oblasti elektronických komunikacích.

Zákon č. 179/2019 ze dne 18. června 2019, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů nově upravuje oprávnění Evropského spotřebitelského centra, Energetického a regulačního úřadu a České obchodní inspekce.

Předpisy jsou na stránkách www.zakonyprolidi.cz

Vrácení zboží v kamenné provozovně

Jeden z nejčastějších dotazů v naší poradně se týká toho, zda lze vrátit zakoupené zboží zpátky prodávajícímu, či nikoli.

Aby bylo kupujícím jasno, tato možnost je zákonem upravena pouze u prodeje prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Při uzavření smlouvy touto formou má spotřebitel zákonem zaručené právo vrátit zboží ve lhůtě do 14 dnů od jeho zakoupení.

V kamenných provozovnách, tzn. při klasickém prodeji takové právo není zakotveno v legislativě, může být ovšem sjednáno dohodou. V takovém případě doporučujeme sjednání písemné, jelikož "zvyklost" či "cedule na provozovně" nemusí zaručovat, že bude existovat po celou dobu a zpětně se důkazy velmi těžko shání. Buď se osvědčuje mít při nákupu svědka, ale není nad zlaté pravidlo: co je psáno, to je dáno.

Pověra typu "kdysi bývalo pravidlo, že prodejce musel vzít zboží zpět po určitou dobu" nebylo zakotveno v právní úpravě ani historicky (tzn. od roku 1964) a podobná praxe byla upravena jen interními předpisy každého prodejce, shodně jako v současnosti, tzn. dobrovolně.

Budeme jíst prošlé zboží?

Čas od času vybuchne v médiích bomba a začnou se šířit „šílené“ zprávy o tom, co je možné u nás na trhu. Přitom se tyto věci dějí běžně a nikdo si jich nevšímá.

Pokud se dobře pamatuji, tak někdy v roce 1997 došlo k zásadní změně legislativy a od té doby se změnily poměry v oblasti potravin. I tehdy se vyskytovaly potraviny s prošlou dobou spotřeby a minimální trvanlivosti, ale prodej nebyl povolen, popřípadě musel být doložen atest nezávadnosti. Skoro v každém nákupu čítající kolem deseti položek byly tak dvě prošlé. Sýry, tuky, salámy, jogurty, tvaroh.

Pak byl vydán zákon o potravinách, který v ust. § 11, mimo jiné, říkal, cit.: „Provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu, je povinen:

- skladovat potraviny nebo suroviny v prostorách a za podmínek, které umožňují uchovat jejich zdravotní nezávadnost a jakost,

- odděleně umístit a zřetelně označit potraviny použitelné k jinému než původnímu použití a potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti.“

V současné době upravuje podmínky pro uvádění na trh u potravin § 10 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách, v platném znění, takto:

§ 10

(1) Na trh je zakázáno uvádět potraviny

a) klamavě označené nebo nabízené ke spotřebě klamavým způsobem,

b) s prošlým datem použitelnosti,

c) neznámého původu,

d) překračující nejvyšší přípustné úrovně kontaminace radionuklidy stanovené v souladu s atomovým zákonem,

e) ozářené v rozporu s požadavky stanovenými tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.

(2) Potraviny mohou být po datu minimální trvanlivosti uváděny na trh pouze tehdy, jsou-li takto označeny, odděleně umístěny a jsou-li bezpečné.

(3) Potraviny mohou být použitelné k jinému než původnímu použití. Takové potraviny mohou být uváděny na trh, pouze jsou-li bezpečné, odděleně umístěné a je-li na nich nebo v jejich bezprostřední blízkosti zřetelně označen doporučený způsob použití.

(4) Pro výrobu potravin je zakázáno použít potraviny s prošlým datem

a) použitelnosti, nebo

b) minimální trvanlivosti, s výjimkou potravin, které jsou bezpečné

 

Pokud dobře chápu, pak se sice potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti prodávat mohou, ale musí to být odděleně a tak, aby to spotřebitel zřetelně uviděl. Je vlastně jenom na něm, zda to koupí nebo ne. Je to správné? Potravinový výrobek s prošlým datem použitelnosti - rozuměj výrobek s krátkodobou spotřebou - už jistě nebude takové jakosti jak má být a navíc si spotřebitel podstatně omezuje právo na reklamaci. Prošlou potravinu tedy nakupuje se značným rizikem.

Obdobným způsobem byl upraven i zákon na prodej ostatních výrobků, zákonem o ochraně spotřebitele, který ukládá prodávajícím prodávat výrobky s vadou odděleně, ale i povinnost vyznačit vadu na prodejním dokladu. Jistě, u spotřebního zboží je záruční doba podstatně delší než u potravin a tak je vyznačení konkrétní vady velmi praktické, protože v případě reklamace, která může být uplatněna i na takové zboží, začne obvykle dohadování, zda se na to záruka vztahuje, či ne. Zákonodárce chtěl zřejmě předejít těmto dohadům a stanovil povinnost vady vyznačit.

Ale náš spotřebitel nezvažuje výhody či nevýhody, které to přináší. Kupuje prošlé potraviny, nakupuje zboží s vadou, nekouká na datum a nesleduje prodejní doklady. To s sebou nese i nevýhody, protože někdy prošlé potraviny rovnou vyhodí (ať už vědomě, či nevědomě, protože jenom neměl brýle), jindy utře nos při uplatnění reklamací, protože nechce studovat zákony a hádat se s prodavači. Někteří prodejci z takového přístupu spotřebitele těží a snaží se ho v tom podporovat. Údaje mění tak, aby se více líbily. A nebo si třeba rovnou dovolí upřít právo na reklamaci tím, že u zboží vystaví informaci „nelze reklamovat“.

A tak je asi dobře, že čas od času nějaká ta mediální bublina praskne, protože se o tom aspoň začne mluvit. Spotřebitel na chvíli zase zpozorní a třeba si uvědomí, že má svá práva.

Otestujte si svůj e-shop

Prodávající mají řadu povinností, ale jejich zanedbávání spotřebitelé někdy úplně tolerují. Nakupují instinktivně a pak se diví, že nemají kde uplatnit právo na odstoupení od kupní smlouvy ve 14 denní lhůtě na vrácení, že neví, kde reklamovat nebo mívají problém s účtováním ceny. A pak – babo raď!

Přitom nedostatečné informace mohou signalizovat možné problémy již v době nákupu. Na co se tedy zaměřit? Není nutné číst všechno, stačí si ověřit a pokud možno zálohovat aspoň pár základních údajů. Patří mezi ně například:

·        název obchodní firmy nebo jména a příjmení a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, u zahraniční osoby rovněž adresu podniku nebo organizační složky na území České republiky, byly-li zřízeny,

·         název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb,

·         cena zboží nebo služeb, z níž jednoznačně vyplývá, zda je uvedena včetně všech daní a poplatků, mají-li k ní být připočítávány,

·         náklady na dodání,

·         způsob platby, dodání nebo plnění,

·         náklady na použití komunikačních prostředků na dálku,

·         doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti,

·        rozsah poskytování informací o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění reklamace

Prodávající sice musí poskytnout údajů daleko více, ale absence těchto základních může přinést spotřebitelům následně řadu problémů. Například, když dodatečně zjistí, že obchod sídlí daleko od EU, že nemá místo určené pro kontakt se zákazníky, vrácené zboží nikde nepřebírá a komunikace se spotřebitelem se přerušila. Nemluvě o tom, že o reklamacích si může kupující nechat jenom zdát, jak později zjistí i na stránkách obchodu. A přitom to všechno vypadalo lákavě a výhodně! Skoro jako sen.

Máte-li problémy s nákupem na e-shopu, napište do poradny, nasměrujeme vás na příslušný úřad nebo se pokusíme poradit vhodné řešení.

Označování cenou u ovoce a zeleniny

V současné době probíhá sezónní prodej ovoce a zeleniny, který je často realizován tak, že cena je vztažena k tzv. "vaničce" nebo ke "koši" (jahody), popřípadě jinému balení. Je takový postup v souladu s platnou legislativou? Jedná se například o jahody, borůvky a jiné ovoce, popřípadě svazek mrkve, atd.

K Vašemu dotazu, který se týká uvádění hmotnosti u ovoce a zeleniny citujeme z informace Ministerstva zemědělství ČR:

Při prodeji ovoce a zeleniny lze postupovat v souladu s bodem 1 písm. c) Přílohy IX nařízení č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, podle kterého „Uvedení údaje o čistém množství není povinné u potravin běžně prodávaných po kusech, za předpokladu, že počet kusů je zvnějšku jasně viditelný a snadno spočitatelný, nebo není-li tomu tak, že je uveden jako součást označení“. Takto se běžně prodávají např. kokosy, kiwi, limetky, paprika „trikolora“ (3 ks různé barvy), svazky mrkve, jarní cibulka a další druhy ovoce a zeleniny. V ostatních případech je nutno uvést údaj o hmotnosti výrobku.